Gideonův svět povídek

Hodiny

Pokec

Harry Potter a Faraonská Akademie

1.Kapitola-Tvrdá realita

Jsem rád, že se najde někdo kdo čte mé povídky.Užíte si tuhle kapitolu a budu velmi rád za komenty, protžoe i na ně potrpím a čím víc jich bude tím více se budu snažit s další kapitolou.Gideon

1. Kapitola

Tvrdá realita 

 

Harry stál pod neviditelným pláštěm na Severní věži.Smrtijedi mířili hůlkami na Brumbála a rozhodovali se, kdo ho zabije. Když v tom sem vtrhl Snape s hůlkou v ruce. Jen co viděl, jak se věci mají, tak vyřkl: „Avada…“

V tom Harry vyletěl zpod neviditelného pláště, protože spoutání polevilo a on překřičel Snapeovo kouzlo: „Petrificus totalus“ Snape se svezl na zem omotaný v pevných a neviditelných řetězech. Jenže teď Potter stál proti čtyřem nejlepším smrtijedům a mladému Malfoyovi. Brumbál nebyl schopen boje a on sám těžko dokáže porazit v souboji čtyři smrtijedy.

,,Pottere, za to zaplatíte,“ řekla Bellatrix. „Crucio!“ Harry se kletbě vyhnul a vyslal svůj ohnivý paprsek, který trefil Averyho do nohy a on odletěl s křikem na dveře, kde se sesunul k zemi. Teď stál proti rozzuřené Bellatrix, Malfoyovi staršímu a mladšímu a Goylovi.

Jenže se stalo něco neuvěřitelného. Draco vytáhl hůlku a spoutal Bellatrix, která to nečekala, a Goyla, jenže jeho otec už mu to stihl oplatit silným cruciem. Draco se zmítal na zemi a křičel bolestí. „Za to budeš pykat, ode dneška nejsi hoden jména Malfoy!“ řval na něho otec.

Harry chtěl zrovna vyřknout nějaké kouzlo, když Lucius přestal křičet a otočil se na něho. „Pottere, aspoň ty,“ řekl a ušklíbl se, což se Harrymu ani trochu nezamlouvalo. „Petrificus totalus!“ vyřkl kouzlo Malfoy a spoutal ho, než se nadál. Potom Pottera omráčil.

 

Během toho, co byl Harry v bezvědomí.

 

 Malfoy svázal Draca a Brumbála a chtěl je vzít s sebou na koště, jenže to dveřmi vtrhl řád. „Bombarda maximo“

Dveře se rozletěly na kousky. Malfoy senior nasedl na koště, přehodil přes násadu Harryho Pottera a vyletěl pryč. Než se Fénixové vzpamatovali z toho výbuchu, tak viděli už jenom v dáli a tmě malou tečku.

Začalo svítat. Slunce pomalu vylézalo z kopečků hor, aby nastal den a tma se schovala ve stínech. „Rychle! Vezměte Malfoye a Brumbála k Poppy, ať je ošetří. Albus vypadá doopravdy špatně,“ řekla McGonagallová. Během půl hodiny všude bylo, jako kdyby měla vybuchnout bomba. Studenti nesměli z kolejí a profesoři? Ti pendlovali mezi kolejemi a ředitelnou. Někteří profesoři dohlíželi na raněné a jiní zase zajišťovali bezpečnost.Skoro, jako kdyby ten útok měl teprve nastat.

 

U Harryho

 

„Enervate“

Harry se probudil. Byl zmatený a vylekaný. Když najednou si vzpomněl. Falešný viteál, znamení zla, smrtijedi, Brumbál, Snape a Draco, pak už si nic nepamatoval. Měl prostě okno. Rozhlídl se kolem.

Byl v nějakém velkém sále, který byl temný a strašidelný, ale nejvíce se lekl, před kým ležel na zemi. Na vyvýšeném trůně seděl samotný lord Voldemort a držel v ruce jeho hůlku.

„Ahoj Harry, dlouho jsme se neviděli,“ přivítal ho Voldemort. „Díky bohu,“ řekl Harry klidně, až ho to překvapilo, navíc v tom bylo dost nenávisti, aby to překvapilo i Voldemorta, ale přesto udržel vše za svou maskou. „Crucio!“ Harry se začal zmítat v bolestech na zemi a přemítal jestli měla ta urážka cenu. Jeho tělo se klikatilo jako had a dostávalo se v těch velkých bolestech do různých krkolomných poloh. Kletba trvala tři minuty a Harry se sotva držel, aby nekřičel. „To od tebe nebylo hezké přivítání,“ ušklíbl se jeho sok. „Chceš mě zabít, Voldemorte? Mučit mě? Nebo dostat nějaké informace? Posluž si, ale nic se nedozvíš….“ křikl mu do ksichtu Harry chladně. „Uvidíme,“ odpověděl Pán zla a začal ho mučit.

Po deseti minutách se zeptal: „Kde sídlí Fénixův řád?“ Harry zvedl zmučeně hlavu, protože každý pohyb mu činil velkou bolest a odpověděl klidně. „V jednom takovém zapadákově, stejně nevíš kde to je, takže ti to může být jedno,“ usmál se a vyplivl další krev.

,,Jak chceš. Crucio honevre“ Teď zažil ještě větší bolest než před několika minutami. Mučící kletba byla několikrát znásobena a on měl jediné štěstí, že kvůli té bolesti nemohl křičet, jinak by už řval jako smyslů zbavený.

Mučil ho celé minuty, které se přelévaly do jedné hodiny. Harry se ani nezvedal, jenom vychutnával přestávku mezi mučením, aby nabral malé síly. Jenže další mučení nepřišlo. Místo toho k němu Voldemort přešel a aniž by Harry dával pozor, tak mu nalil něco do úst. „Pottere, tohle bylo veritasérum, takže mi teď povíš, co budu chtít vědět,“ ušklíbl se nebezpečně Voldemort. „Nic ti neřeknu,“ řekl Harry, jenže to jeho mysl začala ovládat nějaká silná moc a dělala si, co chtěla. Bojoval s tím, ale bylo to moc silné.

„Kde je sídlo Fénixova řádu,“ zeptal se opět Pán zla. Harry ale dokázal lektvaru odolat z poloviny. Zaměstnával tu sílu veritaséra natolik, že Voldemortovi neodpovídal. Když se zeptal znovu naštvanějším hlasem a odpovědí mu bylo mlčení, tak se naštval a seslal na Pottera další kletbu mučení, ale to už bylo nad Harryho síly, takže upadl do bezvědomí.

Po neurčité době se probral v nějaké kobce. Bez oken, bez postele, bez záchodu. Naproti němu se objevila nějaká postava, ale protože byla tma, tak nic neviděl. Navíc byl hodně slabý. Neznámá osoba k němu přiskočila a zakousla se mu hladově do krku. Teď už věděl, co to je za osobu. Nebo spíš bytost. Byl to upír a chtěl se na něm najíst. Jenže to se otevřeli dveře a smrtijedi od něho upíra odtrhli. Ještě než zavřeli dveře, uslyšel od smrtijedů:

,,Takže ze slavného Harryho Pottera bude poloviční upír. To je teda gól. Už vidím, jak Denní věštec hlásá: Potter je zrůda v podobě upíra.“ „Z něho nebude poloviční upír, jenom z malinké části bude více upírský. Pokud víš, jak to myslím. Jinak řečen….“ Více, už neslyšel, protože znovu upadl od bezvědomí.

Probral se zase, až když si pro něho přišli smrtijedi. No probral, spíše ho kopli do žeber a odnesli k Voldemortovi. Jen co jim Pán zla kývl, ať odejdou a oni osaměli, tak mu řekl:

„Harry, upřímnou soustrast, neboť máš dnes pohřeb. Udělal ho Brumbál, už s tebou asi moc nepočítají,“ zasmál se chladným smíchem Voldemort, až Harrymu přeběhl mráz po zádech.

,,Proč si mě nechal pokousat tou zrůdou?“ zeptal se Harry smířeně. „Jenom chci otestovat několik věcí. Takže začneme, co ty na to?“ ušklíbl se znova.

Voldemort na něho nechal svítit slunce, což mu nic neudělalo, ale nebylo příjemné, když celý svlečený musel být vystaven plnému slunečnímu světlu. Potom zjistil, že kříž ani svěcená voda mu vůbec nic neudělají a stříbro také ne. Taky objevil jenom jednu věc, která mu vadila více. Byli to zvířata. Oni chtěli zabít jeho a on cítil podobnou nevraživost k nim.

Když chtěl jeho sok, udělat další zkoušku, přesněji chtěl vyzkoušet, kolik bolesti vydrží, objevil se před ním Fawkes a nabídl mu ocasní péro. Harry se ho bez zaváhání chytil a ohnivým proudem byl přemístěn pryč přímo před očima Pána zla, který se teď třepal zlostí.

Harryho to přemístění sice zmohlo hodně, ale přesto zjistil, že je mezi hodně lidmi. Pak na něho někdo seslal Mdloby a pak černo….

 

,,Jak dlouho, bude ještě v umělém spánku?“ „Udržuji ho tam úmyslně a nemůže se probudit, ani kdyby chtěl. Jeho zranění jsou vážná a musí se zahojit a teprve pak ho probudím, neboť by měl bolesti.“ „Jenže já už jsem vzhůru,“ řekl Harry a otevřel oči. Spatřil Brumbála a madam Pomfreyovou. „Ale… co …jak… vždyť vy se nemůžete probrat!“ koktala lékouzelnice z Bradavic. „To bych vám měl asi něco vysvětlit,“ sdělil smutně. „Posloucháme,“ řekl Brumbál opatrně a usadil se na vedlejší postel.

,,Voldemort ze mě udělal z malé části upíra. Sice mi nic neudělá slunce, stříbro ani kříž či svěcená voda, ale mám trošku spory se zvířaty. Klady jsem ještě nezjistil, ale budu trošku odolnější od lidí,“ pověděl smutně. „Harry, to se nic neděje, pokud je to pravda, tak to nemáš skoro žádné schopnosti upírů, takže nikdo nic nepozná,“ odpověděl na tuto správu Brumbál klidně. „Poppy, za jak dlouho bude přibližně schopen vstanout? A normálně kouzlit?“ zeptal se Brumbál. „Pokud je z části upír a je má úvaha správná, tak během jednoho až dvou dnů, protože upíři mají neuvěřitelně velkou regeneraci. Dokonce existuje rod upírů, kterým dorůstají popřípadě končetiny.“ odpověděla. „Můžeš nás nechat s Harrym o samotě?“

,,Jistě, ale měl by se šetřit.“Řekla a odešla.

,,Harry musím vědět, jestli si Voldemortovi něco řekl.“ „Můžete být klidný, nic jsem neprozradil a překonal jsem i veritasérum,“ odpověděl pyšně. „To je dobře a chci ti poděkovat, že jsi vydržel kvůli nám to mučení a hlavně kvůli Fénixovu řádu.“ usmál se na něho.

,,Až budeš v pořádku, tak tě chci začít učit Bílou magii, protože příště se budeš muset asi bránit sám. Navíc všude s tebou být nemůžu, i když teď s Dracem jste spíše zachránili vy mě.“ „Co je vůbec s Dracem?“ Zeptal se a vůbec mu nepřišlo divné mu říkat jménem.

,,Je v pořádku a rád by si s tebou promluvil. Až budeš v pořádku, samozřejmě. Jo, a abych nezapomněl, tak je dnes první den prázdnin a všichni pochytaní smrtijedi jsou v Azkabanu. Tady máš Denního věštce za tu dobu, co si byl mimo,“ řekl mu to tak aby se uklidnil a pak odešel. 

Vzal si do ruky noviny a začetl se. Zjistil, že z něho prakticky udělali národního hrdinu, který se obětoval pro dobro nás všech. Překvapilo ho, že zrovna Holoubková napíše něco v dobrém.

Po dvou hodinách čtení toho měl dost a měl strašnou chuť si jít zaběhat, ale věděl, že ho lékouzelnice Bradavic nepustí. Rozhodl se pro útěk, což nebylo zrovna kladná reakce na to, že se o něho starala dva týdny. Opatrně se vytratil z ošetřovny a namířil si to ke Komnatě nejvyšší potřeby. Nemohl totiž běhat okolo jezera, protože by ho někdo hned viděl, takže KNP byla tím nejlepším řešením.

Když se dostal do komnaty nejvyšší potřeby, tak si přál dlouhý atletický areál na běh. Jakmile vešel starými železnými dveřmi, tak oněměl, neboť byl jako na olympiádě. Uviděl i běžecký úbor a hned se do něho oblékl. Zjistil, že na krku má pořád dvě malé ranky po upírovi, ale nijak se tím radši nezaobíral. Dal se do běhu a nasadil hned ostré tempo, kterým vydržel běhat pět koleček, což ho překvapilo, neboť ležel dva týdny v posteli a léčil se. Přesto to přisuzoval tomu, že má dobrou kondici z famfrpálu a ta mu vydržela, než upírské části.

Poté pomyslel na sprchu a ta se rázem objevila. Hned se osprchoval a vkradl se zpět na ošetřovnu. Lehl si do postele a usnul bezesným spánkem. Spal dlouhých patnáct hodin a probudil se až ve tři hodiny odpoledne. Na stole ležely lektvary a lístek, na kterém bylo úhledně napsáno.

 

Pane Pottere, prosím vypijte ty lektvary a pak si vezměte své věci a jděte za Brumbálem, už vás očekává.

 Madam Pomfreyová

 

   

S odporem se podíval na ty lektvary. Věděl, že pokud si je nevezme, tak ho lékouzelnice asi příště nechá ležet polomrtvého, pokud se vrátí s nějakým zraněním a to se tady ještě minimálně jednou objeví, to tušil. Přešel ke stolku a začal na ex obracet do sebe jednu lahvičku s lektvarem za druhou, až nezbyla žádná a on udělal tak znechucenou grimasu, jako ještě nikdy.

,,Jestli tohle dělal Snape, tak jsem mrtvý člověk.“Řekl nahlas a s úsměvem odešel.

Procházel tajnými chodbami a zkratkami, které znal díky Pobertovu plánku, až se dostal před Brumbálovu pracovnu. Zkusil hned několik sladkostí, ale nic se nestalo. Pokoušel se dál. „Jahodová zmrzlina, nugátová čokoláda, čokoláda, lízátko…….“ Najednou se chrlič odklonil a on mohl vejít. Jenom nevěřícně kroutil hlavou, jak mohl Brumbál dát jako heslo tohle. Vyšel schody a dostal se před starší dubové dveře. Důrazně, ale přesto taktně zaklepal.

,,Dále“ Ozvalo se.

Harry vešel a uviděl Brumbálovu pracovnu, která se vůbec nezměnila. Po obhlédnutí celé ředitelny se obrátil na ředitele. Jenže zjistil, že tady není pouze on. Na jedné ze židlí pro hosty seděl starší muž s černými delšími vlasy a temnými očima. Vypadal velmi silně a hned věděl, že do křížku by se s ním dát nechtěl.

,,Dobrý den,“ pozdravil. „Ahoj Harry, tohle je pan Dex Fourt. Dexi, tohle je Harry Potter,“ představil je Brumbál a Dex napřáhl k Harrymu ruku. Jenže Harrymu vnitřní hlas říkal, ať mu jí nepodává. Byla to jenom intuice, ale jenom mu kývl. „To mi nepodáte, ani ruku?“ zeptal se Fourt. „Ne, promiňte.“ „Brumbále, měl si mi říci, že je Harry poloupír.“ Otočil se na Brumbála muž. „Jak jste poznal, že jsem z části upír?“Zeptal se Harry.

,,Protože máš, jednu schopnost, která je vzácná, hlavně mezi upíry. Vycítíš nebezpečí, a protože si ho zažil hodně, tak to poznáš rychleji, než bys to obvykle měl vycítit,“ odpověděl mu. „Harry, prosím, posaď se.“ usmál se na něho Brumbál.

Když se Harry konečně posadil, tak jeho ředitel spustil. „Jak víš, chtěl jsem tě učit Bílou magii a všechno k tomu, aby ses ubránil. Dex je jeden z nejvíce znalých kouzelníků v zemi, co se týče Černé magie. I profesor Snape má oproti němu dětské znalosti Černé magie.“ prozradil Brumbál. „A vy chcete, abych se u něho učil Černou magii, ano?“ Ujasňoval si to. „Přesně,“ vložil se do toho konečně Dex Fourt. „Přijímám….“ odpověděl Harry rozvážně, ikdyž to tak nevypadalo. „Takže si běž zabalit věci, odletaxujeme se ke mně,“ řekl Dex.

,,A Harry ještě jedna věc, teď budeme hodně spolu, tak mi prosím tykej,“ usmál se na něho.

,,Ano, Dexi,“ usmál se lehce a odešel z ředitelny a mířil na ošetřovnu, kde měl zatím všechny věci.

Jedním kouzlem je všechny sbalil a mířil zase zpět do pracovny Brumbála.Když, už chtěl vejít, tak uslyšel. „Brumbále, co od něho můžu očekávat?“ zeptal se Dex. „Je velmi chytrý a hodně věcí si bere osobně, má smysl nedodržovat pravidla, a pokud je někdo z jeho přátel v nebezpečí, tak ho nic nezastaví. Je dost silný, takže ho nemusíš moc šetřit.“ odpověděl mu Brumbál. Teď se Harry zamyslel. Vždyť ho Brumbál znal, jako vlastní boty. Sice pochyboval, že mu on ublíží, ale stejně měl pocit, jako kdyby právě zjistil, že má nekryté záda. „Dobrá, takže mu ukážu, co je to tvrdý režim,“ řekl Dex.

Více slyšet nepotřeboval a vešel.

Brumbál stál u okna a Dex byl již připraven u krbu. „Můžeme vyrazit?“ zeptal se Dex.

,,Ano, všechny věci mám, ale není jich moc.“ „Stejně dostaneš cvičební úbor.“ usmál se na něho sladce. „Jak cvičební úbor? To budu i posilovat?“ zeptal se překvapeně Harry. „Na otázky ti odpovím u mě, teď se odletaxuj na adresu Feroumen 16.“ řekl a podal mu zelený blyštící se prášek. Harry si nabral hrst a hodil jí o krbu. „Feroumen 16“ vykřikl a skočil do zeleného plamenu, který ho olízl, a všechno se s ním začalo točit.

Přistál uprostřed haly a než se stihl rozhlédnout, tak z krbu vyskočil Dex. „Vidím, že letax není tvůj oblíbený způsob přepravy.“Řekl Dex s úšklebkem, protože do něho málem vrazil, neboť stál na stejném místě. „Ne to moc není.“ „Ještě dneska musíme začít.“Pověděl mu tvrdě a Harry nechtěl radši odporovat. „Věci si tady nech. Provádět tě tady nebudu, pokoj ti ukážu až potom, co si dáme menší souboj. Můžou se používat všechny kletby, na jaké si vzpomeneš, kromě smrtící, ostatní zakázané kletby můžeš klidně používat, pokud umíš.“ pověděl mu Dex a šel na druhou stranu síně.

Harry vytasil hůlku a postavil se do bojové pozice. Dex stál jenom v ležérním postoji.

,,Odpočítávám…. Tři, dva, jedna…teď.“ „Mdloby na tebe“ „Protego kelne“ odrazil paprsek Dex a kouzlo se otočilo na Harryho, který se jenom zázrakem kouzlu vyhnul. Jenže to už na něho letěl purpurově fialový paprsek kletby, kterou neznal, neboť kletba byla vyslána neverbálně. Kouzlo se do něho vpilo a on spadl na zem ve velkých křečích. Byla to mučící kletba. Byla opravdu hodně silná, druhá nejsilnější jakou zažil.Voldemort měl silnější mučení, ale i tak to nebyla procházka růžovým sadem.

Mučil ho deset dlouhých minut a Harry pomalu ztrácel vědomí. Avšak pořád nekřičel a držel jazyk pevně za zuby. Kletba pominula a on se konečně pořádně nadechl. Nevěděl, kde vzal ještě nějakou sílu, ale skočil po hůlce a pak bylo všechno jakoby zpomalené. Ve vzduchu vyslal mučící kouzlo, nejsilnější ohnivé kouzlo, jaké znal, a sectusempra. Poté dopadl na zem a jen se díval.

Dex vytvořil proti prvnímu kouzlu zvláštní průhledný štít. Ohnivé kouzlo odklonil na stěnu a poslední kouzlo ho zasáhlo do nohy, ze které zmizela rázem všechna kůže. I tak vyslal ještě jedno kouzlo: „Deventrame maximo morden“ Z jeho hůlky vyletěla deset metrů dlouhá anakonda a plazila se k němu. Harry na ni vzhlédl a zasyčel hadím jazykem. „Vyhýbej sse kouzlům a zabííj ho ssss.“ zasyčel Harry. „Jissstě pane.“ odpověděla anakonda a změnila směr. Dex byl zaskočen, ale přesto hned první kouzlo zničilo anakondu a jak Harry viděl, tak jeho noha byla v pořádku. Přivolal si jeho hůlku a přešel k němu.

,,Nebylo to špatné, obzvlášť jsem překvapen tím, že jsi hadí jazyk. U mučení si ani necekl a po něm si ještě bojoval. Když to zvážím, budeš dobrý učen. Avšak aby tě vyřadilo hned druhé kouzlo ze hry, to by se stát nemělo. Nezaútočil jsi, i když jsem se o tebe nestaral a nešel si do plných.“ ušklíbl se Dex. „To jsem vás měl svázat za cenu toho, že ztratím vědomí?“zeptal se Harry. „Ano.“ odpověděl prostě. „Takhle bych tě stejně zabil nebo umučil k smrti, avšak kdybych byl omráčený, tak by během doby, než by kouzlo pominulo, mohl někdo přijít a zachránit tě,“ vypověděl mu Dex. „Příště to tedy udělám.“Usmál se Harry, ale úsměv mu nebyl opětován. „Teď mě následuj, zavedu tě do tvého pokoje, kde budeš trávit málo času, ale i tak tvůj pokoj.“

Zavedl ho o jedno poschodí výš do zelených dveří s lehkým kováním. Když spatřil Harry pokoj, tak byl překvapen tím luxusem. Celý dům byl sice staršího stylu, ale určitě to neubralo nic na pohodlí. Jeho pokoj byl zelené barvy a vůbec mu nevadilo, že je to barva Zmijozelu.Vlastně na to ani nepomyslel. Byla tam postel s nebesy, noční stolek, lampička, pracovní stůl z dubového dřeva. Také menší knihovnička a dveře do koupelny, která byla zařízena také velmi luxusně, protože všechno bylo z nejkvalitnějšího bílého mramoru.

,,Tady budu zatím bydlet?“ zeptal se překvapeně Harry potom, co si všechno prohlédl.

,,Ano, ale budeš tady většinou jenom na noc, zbytek dne budeš hodně cvičit, protože máš co dohánět. Budeš se mnou chodit lovit upíry a vlkodlaky, aby ses naučil trošku více orientovat v temném lese,“ prozradil mu Dex. „A jídlo si mám dělat sám?“Zeptal se Harry klidně.

„Snídani a večeři ti skřítci donesou, avšak oběd budeš mít se mnou o přestávce.“Odpověděl.

„Dneska už mám volno?“ „Ano, můžeš číst nebo se zajít podívat do mé osobní gigantické knihovny. Tady máš ještě plánek celého tohoto sídla rodu Fourtů, ať se lépe orientuješ. Já si jdu odpočinout, protože zítřek bude perný nejenom pro tebe, ale i pro mne.“ „Dobrou noc.“ popřál Harry. „Dobrou a neponocuj, teď je osm, ale neradím ti jít spát později než jedenáct.“A s tím zavřel dveře.

Harry proletěl pokoj očima a pak šel k malé knihovničce. Byli tam knihy s názvem Jak nejlépe zmučit kouzelníka nebo Smrt umučením, našel ale i normální knihu v rámci mezí s názvem Nejčernější kletby. Vzal si tu knihu a otevřel ji na první straně.

 

Nejčernější kletby Černé magie jsou více bolestivé než třikrát zesílené Crucio. Lord Voldemort se učil od samotného Grindewalda podle jeho obrazu. Sice jsou to jenom domněnky, ale protože se našel obraz tohoto velkého černokněžníka, který to potvrdil se smíchem, že nemají šanci, tak od té doby se všichni bojí vyslovovat jeho jméno.

Je to třeba kletba Fuciont mozkomore, která způsobí upadnutí do bezvědomí a celý týden vidí daná oběť nejstrašnější vzpomínky svého života.  

 

Harry se otřásl nad pomyšlením, že vůbec tak zrůdná kletba existuje. Bylo opravdu těžké si představit ty muka. Četl dál a zjistil, že byl jenom jediný člověk, který toto kouzlo překonal byl samotný Godrik Nebelvír, jenže také mu to trvalo pět dnů a měl na mále. Kletbu na něho seslal Salazar Zmijozel, který potom zmizel a dále ho už nikdo neviděl. Četl dále a úplně zapomněl na čas. Naštěstí nástěnné hodiny odbíjely co hodinu, takže šel spát přesně v jedenáct hodin.

Ráno v sedm hodin ho zbudil skřítek se snídaní. Jen co posnídal, tak se opláchl a s hůlkou v kapse seběhl do haly, kde na něho čekal Dex. „Dobré ráno.“ pozdravil Harry.

„Dobré ráno Harry.“ „Co mě čeká?“ zeptal se Harry vesele. „Nebuď tak spokojený, neboť za chvíli budeš mít všeho plné zuby. Nejprve otestujeme tvoji kondičku.“ ušklíbl se na něho Dex. Vyběhl ze dveří a nasadil hodně ostré tempo.

Z obou lilo jako z Niagarských vodopádů. Oběhli osmkrát velké sídlo. Dex měl toho také dost, ale nechtěl, aby byl Harry lepší a tak se snažil ještě vydržet. Po dalším kole se už svalil do trávy a zůstal ležet. „Jak to, že máš tak dobrou fyzičku? Vždyť si dva týdny ležel a tvá kondice z famfrpálu nemohla být tak dobrá.“ řekl Dex během přerývavého dýchání.

„To bude asi tou upírskou částí ve mně.“ Připomněl mu Harry. „Dokážu vyskočit, přeskočit a uzvednout daleko více než normální člověk při dobrém posilování. Dívej!“ pověděl Harry, odrazil se od země a vyskočil na větev ve výšce dvou metrů. „Jsem prostě dobrej.“ zasmál se Harry.

„Nefandi si mladej, sice to bude plus, ale pro tvé vlastní dobro si zlepši kondičku, co nejlépe to půjde. Teď půjdeme do soubojnické místnosti si zakouzlit. Začneme základy Černé magie.“Ušklíbl se Dex, protože nyní to bude on, kdo bude mít silně navrch. „A to se ani neosprchujeme?“zeptal se Harry. „Použij kouzlo Schupento. Zbaví tě to smradu, umyje a také vyčistí zuby.“ odpověděl a ukázal mu to kouzlo. Harry ho několikrát vyzkoušel, než se mu povedlo správně. Po té se odebrali do soubojnické místnosti a Dex začal s výkladem.

,,V Kruvalu jsem děcka učil nezaujatosti k Černé magii, ale stejně skoro všichni skončili u Voldemorta. Proto se musíš ovládat, takže tě naučím nitrobranu a nitrozpyt. Slyšel jsem, že tě učil Snape nitrobranu, ale podle mě se snažil ti co nejvíce zabránit v tom, abys ji jakkoli zvládl. Takže já ti nejprve povím, co to nitrobrana je.“ řekl Dex. „Je to obrana mysli před nitrozpytem, který se používá ke vniknutí do mysli. Proto se musíš naučit ve svém nitru najít něco, co ti pomůže zastavit ten vpád. Čím více se ponoříš do sebe, tím více dokážeš svou mysl obrnit. Pozor ale! Musíš mít pořád otevřené oči, jinak to bude v boji na nic.“rozpovídal se hned Dex.

Harry se začal ptát na různé věci kolem nitrobrany a nitrozpytu, které mu přišli na mysli během nitrobrany s tím netopýrem se nechtěl ptát, ale ted mohl a využil toho. „Snape se mi někdy zahleděl do očí a zdálo se mi, jako kdyby to dělal i Brumbál někdy, ale ten se mi nemusel dívat přímo do očí a měl jsem silný pocit, že mě rentgenují zevnitř. Je to nitrozpyt?“zeptal se hned, co mu dal Dex prostor k otázkám. „Ano a profesor Brumbál umí nitrozpyt o hodně lépe než Snape, takže se ti nemusel dívat do očí, avšak Voldemort je mnohem silnější. Brzy začne s rituálem, přes který ti může vlézt do hlavy a bude to chtít velmi dobrou nitrobranu ke zdolání jeho tlaku na tvou mysl. Takže teď bychom měli, už začít s procvičováním nejprve nitrobrany.“ ušklíbl se Dex nehezky, protože věděl, že Harry nemá na nitrobranu dobré vzpomínky.

„Legillimens“ vyřkl bez varování Dex. Harry se sice nestihl připravit, ale i tak toho zatím moc neočekával. Najednou se mu začaly hlavou míhat vzpomínky. Sirius padá za oblouk…. Cedrika zasáhla kletba smrti……Brumbál je na věži a Snape ho málem zabil….Voldemort povstal. Když tu si najednou vzpomněl, že se musí ponořit do sebe a vytvořit bariéru. Otevřel oči a pokusil se najít něco ve svém nitru, co by mu pomohlo sílu nitrozpytu odrazit. Jako kdyby jenom přemýšlel o ničem, když tu najednou tlak na jeho mysl zvolnil, ale pořád ho cítil, jak se snaží dostat zpět. Ještě chvíli se přetlačovaly, ale už se Dexovi nepovedlo dostat se mu do hlavy. „Na začátek skvělý výkon.“ uznal Dex. „Děkuju.“ hlesl Harry vyčerpaně. „Zkusíme to znovu. Legillimens!“

Harrymu se přes mysl mihly tři vzpomínky, než dokázal odrazit znovu Dexe.

,,Harry ty musíš mít připravenou obranu, ještě před mým výpadem.“ upozornil ho Dex.

Cvičily dál a dál. Po třech hodinách si daly přestávku a oběd, který jim přinesli domácí skřítci.

Po té se opět pustily do nitrobrany. Celý den cvičily a neslo to své ovoce. Harry konečně pochopil smysl ale až za celý procvičený den. Naučil se i myšlenkově bránit. Večer už dokázal vytvořit slušnou barieru.

Další dny se nesly v podobném duchu. Cvičily nitrobranu celé dva týdny a po těch dvou týdnech neustálého cvičení se mu do hlavy nedostal, ani Dex. Harry dokázal jeho útok jednoduše odklonit, aniž by se vůbec zapotil. Těšil se, až narazí na Snapea a smete ho.

,,Nitrobranu si zvládl mistrovsky. Máš na ni talent, i když potřebuješ trochu více tepat a cvičit. Dnes se pustíme do základů nitrozpytu. Je to velmi mocné umění, i když si to mnoho lidí neumí připustit.Voldemort dokáže nitrozpyt tak mistrovsky, že umí v soupeřově mysli vytvářet halucinace a tím ho mást.“ řekl vážně Dex. „Dokázal bych se mu ubránit?“ zeptal se Harry. „Vsadím svůj krk, že ano, ale nesmíš zmatkovat. Je to mocnější soupeř, než si Albus myslí.“ odpověděl tajemně Dex. „Dobře, jdeme na to?“ zeptal se Harry. „Nebuď tak hrr, bez teorie se nehneme!“ zdůraznil Dex.

„Takže musíš co nejvíce chtít tomu člověku vlézt do hlavy. Čím víc to budeš chtít, tím bude tlak silnější. Někteří kouzelníci tvrdí, že Voldemort si představuje, co udělá, až vleze tomu člověku do hlavy a tím urychlí sílu do jedné vteřiny. Ale nevím, jestli je to pravda.“ prozradil. „Doufám, že ne.“Řekl Harry. „Takže teď použiješ kouzlo Legillimens a pokusíš se mi dostat do hlavy, ale pozor! Narazíš na mou nitrobranu a tu musíš co nejsilněji prorazit. Připraven?“ „Jasně jdeme na to.“Pověděl Harry a postavil se do bojové pozice.

„Legillimens!“ vyřkl Harry kouzlo a celou svou myslí se chtěl dostat do mysli od Dexe. Už tam skoro byl, když najednou ho to silně odmrštilo, jako kdyby chytil Dex jeho mysl a hodil s ní o zeď. Ustál to a vydržel pořád myslet na to, že chce do jeho mysli. Znovu se pokusil dostat se do jeho mysli, ale teď už to byl souboj vůlí. Harry se přemáhal a silně tlačil, jenže Dex měl více zkušeností a tak ho zvládl hravě porazit.

„No Harry musím uznat, že to co si předvedl je zázrak, protože to byl excelentní výkon. Jsem překvapen, že když jsem tvrdě odrazil první nápor, tak zapomeneš na to, co jsem ti prve říkal.“ „Budeme pokračovat.“ řekl Dex a Harry znovu zaútočil.

Během necelých dvou týdnů uměl nitrozpyt, tak dobře že by mohl jenom pohledem někomu vniknout do myšlenek. A Dex byl po právu hrdý, neboť jeho žák byl opravdu nadaný. „Začneme s Černou magii od úplných základů, ať umíš základy bravurně, protože další kletby se staví právě na tom.“ pravil Dex. Začal mu ukazovat jednoduchá kouzla, která zvládl do půl hodiny a dokázal s nimi to, co po něm Dex chtěl. Například kouzlo Bombarda. Zkoušel ho na dveře dřevěné, železné nebo pancéřové. Všechny se mu povedlo rozbít během hodiny cvičení.

Na obědě se s Dexem bavil Harry o všem možném, ale najednou Dex zvážněl. „Harry, přišel ti dopis z Faraónské akademie, což je nejšpičkovější akademie na světě, co se magie týče. Jsou tam brány děti ze všech koutů světa, ale pouze ty nejnadanější a nejmocnější. Před sedmi lety se naučili kouzelníci měřit magický potenciál a ty si ho měl hodně vysoký, proto tě berou. Hned po prázdninách nastupuješ. Naučíš se tam, takovým věcem, o kterých si mnozí mohou nechat jenom zdát. Přijímají většinou pět studentů ročně a někdy i méně. Budeš studovat šest let v kuse a až přijedeš nazpět, tak budeš opravdu mocný kouzelník, jenže ti musím něco říct. Nepochybuji o tom, že si s Voldemortem poradíš, ale musím tě připravit na jednu možnost. Je dost pravděpodobné, že až přijedeš, tak bude Anglie ovládnuta Voldemortem a z Fénixova řádu zbude jenom hrstka členů.“ řekl Dex upřímně.

Harry čekal cokoli, ale tohle ne. Vždyť to bylo tak šílené a neuvěřitelné. Měl z toho radost, ale také se bál toho, co naznačil Dex. „Já tam nepojedu, je možnost, že ty s Brumbálem mě naučíte všemu, co bude potřeba ke zničení Voldemorta.“ argumentoval tvrdě Harry. „Harry tady nejde o mě, o Brumbála nebo o tvé přátele, možná ne ani o tebe, ale o osud celého kouzelnického pokolení a možná i světa mudlů. Musíš se sebrat a jet studovat na Faraónskou akademii. Naučit se tam všemu, co jde a pak porazit Voldemorta.“ odpověděl mu Dex, tak jak vůbec nečekal. Zamyslel se….

Měl pravdu, tady nejde o nikoho z nich. V téhle válce nejde o ně, protože tady jde už o celý svět. Navíc tahle válka je už předem prohraná. Bylo zabito tolik lidí, že to nejde už vrátit zpět. „Dobrá, jedu na Faraónskou Akademii studovat.“Rozhodl Harry zklamaně. „To je správné rozhodnutí, ale než skončí prázdniny, tak tě musím naučit, co nejvíce jde, aby ses ve škole mohl soustředit na to, co uznáš za vhodné.“ přikývl na to Dex a poplácal ho po ramenu.

„Pustíme se do toho?“ zeptal se Harry. „Co že si tak najednou hrr?“ zasmál se upřímně Dex.

„Nechci být na škole nejhorší ze všech.“ odpověděl. „Škola je od toho, aby tě něco naučila. Dostaneš soukromý rozvrh a v hodinách budeš sám s profesorem. Uvidíš na místě, ale byl jsem se na té akademii podívat, je tam krásně. Všechno uděláno přesně proto, aby ses naučil co nejvíce v krátké době.“ rozvášnil se. „Radši ale přejdeme k cvičení.“ vrátil se do reality Dex.

Celé prázdniny se učil Černou magii, která ho začala bavit. Nebál se toho, že ho baví, protože magie není zlá. Jenom kouzelníci ji používají buď k dobrým nebo špatným věcem. Za celé prázdniny zvládl základy Černé magie, ale konec ještě neměl plně zvládnut. Brumbál mu vzkázal, že Ron a Hermiona už jsou v Bradavicích, neboť škola musí dohnat všechno, co se za konec roku nestihlo. Napsal jim dopisy na rozloučenou. Kde jim sdělil, že pro něho byli největší oporou, jakou v životě měl, a děkuje jim za to, že s ním nejednou bojovali na život a na smrt, i když nemuseli.      

Harryho doprovázel na letiště Dex, který ho měl dovést až do školy. Nastoupili do letadla a pohodlně se usadily. „Proč musíme letět letadlem?“ zeptal se Harry. „Protože musím mít jistotu, aby nás nikdo nesledoval!“ odpověděl klidně Dex.

Cesta letadlem proběhla klidně, jenom se Dexovi nelíbilo to přistání, neboť mu zalehly uši. Když byli z letiště pryč a byli konečně v Austrálii, tak ho Dex zavedl do jedné postranní uličky a bez jediného varování ho přenesl pryč.

V tichém zeleném lese na malém paloučku, kde se právě ukázalo malé stádo jednorožců, se rozneslo hlasité „pff“ a objevily se dvě postavy. Jednorožců rázem nebylo a Harry se naštvaně otočil na Dexe. „Proč si mě nevaroval?“ zeptal se. „Protože bys kolem toho udělal moc cavyků a ten smrtijed by nás sledoval pořád.“ odpověděl. „Jaký smrtijed?“ „Ten, který na tebe celou cestu zíral, a když jsme vyšly ven, tak šel rovnou k novinám, kde si koupil časopis, jenže to byl časopis pro ženy. Musíš se dívat i na maličkosti“ upozornil ho Dex.

„A kde je ta akademie?“ nevydržel to Harry. „Musíme se přemístit do jedné zabezpečené místnosti na akademii, odkud nás uvítají profesoři, ale chvilku v té místnosti ztvrdneme, neboť to může dlouho trvat.“ odvětil.   „Jdeme na to?“ těšil se Harry jako malý. „Chyť se mě a můžeme se přemístit.“ Harry se rozhlédl po okolí, protože to je asi na dlouho.A než zase uvidí krásnou volnou přírodu, to potrvá. Po té se chytil Dexe a už jich nebylo.

Poslední komentáře
08.06.2012 11:10:25: mais to search engine marketing Bucks hahah merda profesjonalne strony internetowe
13.05.2008 20:53:53: je to vážně dobrý začátek. hodně jsi se od začátku svého psaní zlepšil. jen tak dál, je to vážně pěk...
12.05.2008 18:55:15: Hezký začátek, moc se těšim na další kapitolku, obdivuje délku té první, já sama píšu, ale dlouhé ka...
12.05.2008 18:37:56: začáná to dost dobře...jsem přímo nadšena délkou té první kapitoly...doufám, že ti to vydrží pěkně d...