Gideonův svět povídek

Hodiny

Pokec

Harry Potter a Faraonská Akademie

2. kapča

                                                        2. Kapitola

 

Objevili se v pokoji, který vypadal jako vstupní síň ale bez dveří. Nikde nic nebylo jenom stůl a pět židlí. Sedli si a čekali. Nemluvili, všechno bylo řečeno. Harry si čistil mysl a přemýšlel o Ronovi a Hermioně. Teď ho teprve mrzelo, že není s nimi. Seděli dlouho, odhadl by to na nějakých šest hodin, když najednou se samy od sebe otevřely velké dvoukřídlové dveře.

Vešel přibližně padesátiletý muž s čistě bílými vlasy, které byly bělejší než sníh na vrcholku hor. Vypadal autoritativně a mocně. Jeho oči byli zelené jako jeho, ale přesto nežhnuly jako smaragdy. Měl sportovní postavu s delšíma rukama. Na sobě měl bílý plášť s kápí. „Vítám vás a omlouvám se, že jste tak dlouho čekali,“ pozdravil klidně a jeho hlas mu připomínal Brumbálův. „Dobrý den, jsem Dex Fourt, přišel jsem pouze doprovodit Harryho Pottera, ale hned odcházím,“ oznámil Dex. „Jistě, tak tedy už můžete jít,“ řekl tvrdě muž. „Ahoj Harry, a dej na sebe pozor,“ rozloučil se s ním Dex. „Díky za všechno, Dexi, a hodně štěstí. Ahoj,“ odpověděl Harry a Dex se s tichým „pff“ přemístil. „Harry, prosím, následuj mě,“ řekl muž a šel přes dveře pryč.

Po půl hodině chůze došli ke dveřím, které byli menší, ale zdály se být tvrdé, že skrz ně neprojde ani jedno kouzlo. Hrad moc nezahlédl, protože šli moc rychle. Jediné co si pořádně prohlédl, byl krásný malovaný strop z bitev. Prošly přes dveře do malé pracovny, která byla sice malá, ale i tak měla své kouzlo. Krásně ořezávaný dubový stůl s polstrovanými židlemi kolem. Menší gauč z červené kůže a obrazy po stěnách, které vypadaly, jako kdyby se měli každou chvíli rozpadnout stářím. „Posaď se, Harry,“ pobídl ho muž. „Takže já jsem ředitel Faraónské akademie a jmenuji se Sebastian Merlin,“ představil se. „Já jsem Harry Potter, pane,“ řekl a podal mu ruku. Muž jí potřásl a řekl. „Můžeš mi tykat. Na této škole tykej všem vyučujícím, ale buď zdvořilý. Výuka půjde rychleji, pokud budeš říkat vyučujícím jménem. Dále ti chci sdělit, že tvůj rozvrh bude rozdílný než tvých spolužáků. Protože tvoji spolužáci umí něco, co třeba ty neumíš a naopak, tím pádem byste se zdržovali.“ „Dobře,“ přikývl Harry. „Teď pojď sem a polož ruku na tento přístroj. Změří ti magický potenciál,“ pobídl ho ředitel.

Harry položil ruku tam, kde měl a čekal. Čísla na malém ukazateli stoupala pozvolna nahoru. Teď byla u čtyřicítky a Harry pořád nervózně stál. „Normální kouzelník má asi sedmdesát many, moták dvacet a mudla deset. Silnější kouzelníci kolem devadesáti. Růst many se zastaví v osmnácti letech a je maximálně o něco málo rozvíjen pomocí jednoho cvičení,“ pověděl mu ředitel klidně. „Takže u mě ještě není vývoj u konce?“ zeptal se Harry. „Ne, to rozhodně není,“ usmál se na něho. „Pane, měl byste vědět, že jsem upír,“ vypadlo najednou z Harryho. Nevěděl, proč to řekl, ale přišlo mu to správné. „Jak dlouho byl na tobě přisátý?“ zeptal se opatrně. „Asi deset vteřin,“ odpověděl. „To buď klidný. Tohle některým žákům necháme udělat také, protože mají pak výhody ve fyzičce a někteří získají i nějaké schopnosti.“ „To děláte normálně vlastním studentům?“ zeptal se překvapeně Harry. „Pokud nejsou silně proti, pak ano,“ řekl.

Najednou zapípalo červené tlačítko a rozsvítilo se. Harry se podíval na přístroj a ten ukazoval 95 many. Moc tomu nevěřil, a proto se podíval na ředitele. „Ano, je to pravda. Čekal jsem podobný výsledek.“ odpověděl na jeho nevyřčenou otázku. „Jak víte, na co jsem se chtěl zeptat? Vždyť jste mi nevnikl do myšlenek, protože si je hlídám.“ „Nevnikl a máš pravdu, hlídáš si je až moc dobře, ale podle tvého pohledu a držení těla vidím nevyřčené otázky. Mudlové tomu říkají neverbální komunikace.“ „Za jak dlouho dostanu rozvrh?“ optal se Harry. „No, podle toho, co mi teď řekneš,“ řekl. „Budu odpovídat na nějaké otázky?“ „Ano, měli bychom tedy začít. Umíš nitrobranu a nitrozpyt? Popřípadě jak dobře?“ „Nitrobranu velmi dobře, nitrozpyt taktéž.“ „Černá magie?“ „Umím základy.“ „Bílá magie?“ ptal se dál ředitel. „Ne.“ „Kouzlení bez hůlky nebo vnitřní magie?“ „Kouzlení bez hůlky ne a to druhé ani nevím, co je.“ „Vnitřní magie je vlastně tvůj potenciál. Dá se různě využít. Je to nejtěžší magické umění a dá se tak vytvořit třeba koule energie, která sežehne soupeře nebo podobně. Já sám ji ovládám jenom lehce, ale můj přítel se tomu věnuje více, avšak musíš mít velký magický potenciál,“ sdělil mu Sebastian. „Tak tedy dále……Máš nějaké schopnosti?“ zeptal se. „Jsem hadí jazyk, jako upír umím vycítit nebezpečí, ale to je tak všechno.“ „Nemusíš se bát, tvůj magický potenciál poroste a ty možná získáš ještě nějaké schopnosti,“ prozradil. „Umíš s nějakými zbraněmi?“ pokračoval. „Ne, ani jsem to nikdy nezkoušel.“ „Dobrá, to je tak všechno, počkej deset minut a budeš mít rozvrh,“ řekl Sebastián.

 

Pondělí

Posilování

Posilování

Meditace

Vnitřní magie

Kouzlení bez hůlky

Kouzlení bez hůlky

Vnitřní magie

Úterý

Posilování (Zbraně)

Bílá magie

Bílá magie

Černá magie

Černá magie

Magie

Přeměňování

Středa

Posilování

Přeměňování

Lektvary

Lektvary

Černá magie

Bílá magie

Vnitřní magie

Čtvrtek

Posilování (Zbraně)

Meditace

Zaklínání

Zaklínání

Kouzlení bez hůlky

Praktická kouzla

Praktická kouzla

Pátek

Posilování (Zbraně)

Přeměňování

Lektvary

Lektvary

Magie

Černá magie

Bílá magie

Sobota

Celo denní výcvik v terénu se zbraněmi

 

     V neděli bude souhrnné opakování ze všech předmětů.

 

 

     

Přesně po deseti minutách mu podal Sebastian tenhle rozvrh. Harry na něho vyvalil oči a doufal, že mu ho teď vezme a řekne: „Apríl,“ jenže to se nestalo. „A kdy jako mám dělat úkoly?“ zeptal se Harry. „Žádné nejsou a ani nebudou. Maximálně zopakovat si kouzla,“ odpověděl mu ředitel. „Dále tady máš pergamen s učebnami, kde budeš mít hodiny, a k tomu mapku, která ti pomůže se zorientovat. Večerka je neomezena, ale nesmíš opouštět hrad, neboť venku je to nebezpečnější víc, než si dokážeš představit,“ upozornil ho vážně. „Ano, pane.“ „Vyučování začíná už zítra. Teď mě prosím omluv, musím jít přivítat dalšího studenta. Tvůj pokoj je zaznačen na mapce. Takže ahoj,“ usmál se na něho Sebastián. „Nashledanou.“

Vyšel ven z pracovny a hned vytáhl mapku, pomocí níž se dostal do svého pokoje. Byl více než přepychový. Byla tam luxusní koupelna, ložnice s postelí, která měla nebesa, a pracovna, kde se mohl klidně vzdělávat. Nechyběla, ani soukromá posilovna a soubojnická místnost, kde si mohl zkoušet nová kouzla.

Ve své pracovně si sedl za stůl a zamyslel se nad tím, co všechno se dozvěděl. Takže teď bude na nejprestižnější akademii světa studovat magii, kterou moc lidí nezná. Nebude mít chvilku klidu po těch šest let. Všem profesorům má tykat a ještě k tomu nebude dostávat žádné úkoly. Zajímalo by mě, jak to bude zítra. To je vlastně pondělí. Takže, co máme za předměty……Posilování? No to nějak zvládnu. Meditace? To má být co? Uvidíme. Vnitřní magie? Počkat to mě bude učit kdo? Asi si budu muset počkat na hodinu, abych to zjistil. 

Vykašlal se na uvažování, do jedné ruky drapl hůlku, kterou si strčil za opasek a do druhé mapku hradu.

Pomocí mapky se dostal až do knihovny, která byla opravdu ta největší, jakou kdy viděl. Všude byly vysoké regály plné starých knih. Vše bylo tak velké, že si připadal jako trpaslík. Přešel k regálu s názvem život a smrt. Vytáhl první knihu, která mu přišla pod ruku, a začetl se.

 

Nesmrtelnost lze dosáhnout několika způsoby. Pomocí Černé magie, přesněji viteálů. Nebo magickým lektvarem, který pokud máte dost vysoký potenciál, je nejvhodnější variantou. Avšak ten pouze zpomalí chod života ve vašem těle. Takže kdybyste se měli dožít normálním životem stovky let, tak se dožijete dvou set let. Co se týče těla, tak to lze omladit také lektvarem, ale ten je k dostání velmi těžko, možná ještě hůře než magický lektvar.

 

Harry by četl dále, jenže na něho někdo zavolal: „Hej ty….“ Otočil se. Stál tváří v tvář vysokému černovlasému mladíkovi, který měl v ruce hůlku. Harry ani chvíli nečekal a měl jí také. „Co po mě chceš?“ zeptal se klidně Harry. „Jsi prvňák, co?“ zasmál se neznámý. „Co je ti po tom!“ odsekl a chtěl se věnovat knize, jenže ucítil tlak na svou mysl. Okamžitě odrazil útok, a co nejsilněji zaútočil. Než se mladík vzpamatoval, tak ležel na kolenou a snažil se ho dostat z hlavy. Jenže Harry měl moc dobrého profesora na to, aby se tak lehko nechal vystrnadit. Vytvořil v něm představu bolesti a chtěl odejít, jenže kluk se vzchopil a přemohl jeho iluzi. Vyškrábal se na nohy. Se zlostí na něho namířil hůlku a vyřkl: „Guonte freat snake.“ Z jeho hůlky vyletěl ohnivý had, který se řítil na Harryho. Ta kletba ohnivého hada byla z nejtěžších kouzel Černé magie, protože had začne obět dusit a znovu dávat možnost se nadechnout, ale stejně obět zemře během deseti minut. Ovšem Harry znal jednoduché protikouzlo, které změnilo kletbu na opravdového hada. „Sssežer hoss,“ zasyčel Harry. Had se začal plazit k mladíkovi. Ten ho zničil smrtící kletbou, což Harryho zaskočilo.

„Neměl sis zahrávat s někým, o kom nic nevíš,“ řekl mladík. „Crucio“ Harry se lehce kouzlu vyhnul a seslal svoje: „Sectusempra viteo“ Byla to silná forma kouzla od Snapea, ale tahle rány ještě nechala rozpálit k šílené bolesti. Mladíka zaskočilo kouzlo a síla. Vykouzlil nádherně zelený štít, ale kouzlo prošlo skrz a zasáhlo ho do ramene, kde mu zanechalo hlubokou ránu. Sykl bolestí a nebezpečně se mu blýsklo v očích. „Unceio! Crucio“

Harry se oběma kouzlům vyhnul, ale nevšiml si třetího, které bylo sesláno neverbálně, takže nemohl vědět, jaký štít použít. Zkusil nejsilnější, co uměl, ale protože ho Brumbál nestihl nic naučit, tak nestálo za moc. Kouzlo proletělo štítem jako máslem a trefilo ho. Najednou měl zamlženo a cizí hlas mu našeptával: „Odhod hůlku a svlékni se do naha. Pak si strč prst do nosu,“ uslyšel ve své hlavě.

Hned věděl, že to byla třetí zakázaná kletba. Odrazil ji a děkoval falešnému Moodymu, že ho aspoň něco naučil. Vyslal na něho dvě kletby, ale mladík je zničil ještě v letu. Pak na něho seslal neverbálně další kouzlo. Harryho trefilo přímo do hrudi. Sesunul se k zemi a začal se zmítat ve velkých bolestech. Mučící kletba od dvou smrtijedů by asi měla stejnou sílu jako tato. Byla neuvěřitelně silná, ale na Voldemortovu neměla ani zdaleka. Držel jazyk za zuby a snažil se uzavřít pro jistotu mysl, protože teď byl hodně zranitelný.

Mučil ho dlouhých deset minut a pak ho nechal. Pokusil se mu vniknout do mysli, ale zase byl tvrdě odražen. Harry se těžkopádně postavil na nohy se vzdorem v očích. „Myslím si, že by to už stačilo,“ zvolal nějaký muž středního věku, který mu připomínal Remuse Lupina.

„Charlesi, špatná strategie a hrozně zvolená kombinace kouzel. Bez bodů,“ oznámil mu. „A vy jste kdo, smím-li vědět?“ zeptal se ho muž. „Jsem nový student Harry James Potter a ty?“ odpověděl a zároveň se zeptal. „Jsem profesor Černé magie a učím také praktická kouzla. Jmenuji se Viktor Black,“ odpověděl. „Těší mne, profesore,“ odvětil klidně Harry, i když se bál, jaký postih z toho vyvodí. „Asi ještě nevíte o školním turnaji, ale dávám vám deset bodů za skvělou nitrobranu, dalších deset za obrácení obrany v rychlý útok, deset bodů za dobrou kombinaci, pět bodů za štíty, protože nebyli zrovna silné a patnáct bodů za zdolání zakázané kletby. Abych nezapomněl, tak ještě pět bodů, že jste nekřičel při kletbě Crucio, Harry,“ usmál se na něj. Harry stál a hleděl na něho, jako kdyby se dozvěděl, že tady učí Brumbál. Rychle překvapení skryl a řekl: „Děkuji, pane,“ nevěděl, jestli mu může tykat, protože to nemusel být jeho vyučující, a tak se rozhodl pro vykání. „Odkud umíš tak skvěle nitrobranu a nitrozpyt Harry?“ zeptal se profesor. „Od mého učitele Dexe, naučil mě i základy Černé magie a při dobré kombinaci,“ ušklíbl se. „Jistě.“ „Ahoj Harry, musím jít,“ oznámil profesor a odešel, aniž by čekal na odpověď.

Teprve teď si Harry všiml, že je kolem něho pět studentů a většina z nich vypadala, že mají minimálně čtyři roky na této škole. Přistoupil k němu jeden z mladíků a řekl: „Luiss Konter, student posledního ročníku na této škole. Promiň, nestihl jsem dříve přijít,“ omlouval se hnědovlasý kluk s lehkým strništěm na bradě a vymakanou postavou. „Harry Potter. Za co se omlouváš?“ optal se. „No, na škole jsou asi čtyři studenti, kteří šikanují ostatní, a já ještě s jedním mým spolužákem se je snažíme zmírnit. Tenhle z nich byl nejslabší, ale má nejsilnější kletbu mučení zde, a protože je také v posledním ročníku a ovládá Černou magii na určitý stupeň, tak může používat zakázané kletby,“ odpověděl klidně. „No, poradil jsem si, takže nevadí. Jakto, že můžou na sebe studenti útočit?“ „Zavedlo se to dávno, aby byl student neustále ve střehu, a neboť jsou tady samí nadaní žáci, tak to není tak hrozné se zraněními, ale jakmile zaútočí žák posledního ročníku na žáka z prvního nebo druhého, tak to je většinou hodně špatné.“ „Hm… to u nás nebylo.“ „Pojď, zvu tě na dnešní večeři a představím tě mému kamarádovi, který mi pomáhá s těmi agresory,“ zasmál se Luiss klidně, jako kdyby bylo normální, že je tady šikana. „Rád ho poznám.“ „Z jaké země jsi?“ zeptal se Luiss. „Z Velké Británie a proč se ptáš? Ty taky mluvíš anglicky.“ „To sice jo, ale jsem z Francie a musel jsem se anglicky naučit, než jsem začal studovat.“

Povídali si, než došli do jeho pokoje. Tam si sedli do obývacího pokoje a Harry se musel zeptat: „Jakto, že máš obývací pokoj?“ „Protože každý rok si můžeš říct o to, aby ti přidělali jakoukoli místnost, kterou si budeš přát,“ odpověděl. „A pokud si vezmeš kuchyň, tak dostaneš i skřítka po dobu studia,“ zašklebil se. „Kdy má přijít ten tvůj kamarád?“ optal se Harry. „Za chvíli tady bude. Ty si ten známý Harry Potter, který přežil kletbu smrti?“ „Jo, to jsem já. Ten, který málem zabil Voldemorta a také ho vzkřísil.“ „Nemáš to jednoduché. Pase po tobě největší černokněžník tohoto století.“ „No, zvykneš si, ale nejhorší jsou smrtijedi. Vždycky si myslí, že jsem obyčejný student a přitom jsem jim vždycky pláchl,“ zasmál se upřímně.

Někdo zaklepal na dveře a vešel. Byl to přibližně stejně starý mladík jako Luiss. Měl černé vlasy, modré oči jako voda, upřímný úsměv a atletickou postavu. „Ahoj Luissi, jak je?“ zašklebil se. „Čau Franci, tohle je Harry Potter, který přežil kletbu smrti a právě přežil bez úhony souboj s Charlesem.“ „Čau Harry, já jsem Franc Etrd a chodím do předposledního ročníku.“ „Tak co Franci, chceš si ho prozkoušet nebo ho bereme?“ zeptal se. „Jestli mu věříš, tak ho berem.“ odpověděl. „Harry, po mém odchodu to Franc neuhlídá sám a hledáme někoho, kdo by mu pomohl. Jdeš do toho?“ „Jasně, pokud vám k něčemu budu, tak klidně,“ kývl Harry. „Něco tě naučíme dopředu a zbytek se stejně doučíš ve škole. A pokud si nadaný, jako většina tak brzo srovnáš ten velký náskok,“ pověděl Franc. „Jaký máš vůbec rozvrh?“ vyzvídal Luiss. „Normální hodiny, jako každý jiný tady na škole. Bílá, Černá magie, Přeměňování, Lektvary, Kouzlení bez hůlky, Vnitřní magie……“ chtěl pokračovat, ale Luiss mu skočil do řeči: „Ty máš vnitřní magii a kouzlení bez hůlky?“ zeptal se překvapeně. „Jo, je na tom něco?“ nevydržel to. „Tyhle dva předměty se učí v posledním ročníku a to jenom ty nejnadanější studenty na škole. Většina studentů nemá na to dost silný potenciál, ať jsou sebevíc nadaní,“ odpověděl Franc užasle. „Měřil ti manu? Kolik jsi měl?“ zeptal se Luiss.

„Ten přístroj ukazoval 95 many.“„95? Tolik? Vždyť tobě je 17 ne? Takže ti mana bude do mudlovské plnoletosti růst. Já mám 83 a to jsem ještě vděčný, že tolik,“ řekl Luiss. „Tak jdeme na tu večeři?“ změnil téma Franc. „Pojďte teda,“ vyzval je Luiss a vedl je vedle do kuchyně, kde už bylo nachystáno.

V kuchyni byl stůl pro šest lidí a kuchyňská linka a mírně to připomínalo novou kuchyni od jeho jediných žijících příbuzných. Dali se do jídla a bavili se o všem možném.

Harry se dozvěděl, že na škole je velký turnaj, který když někdo vyhraje, tak má možnost odejít z akademie na dva týdny pryč a strávit je na jakékoli škole, co si vybere. Nevyhrál ho ještě nikdo z nižšího ročníku, než je třetí. „Kdo to vyhrál minulý rok?“ optal se Harry.

„Josua, který založil spolek bílého rytíře, co chrání ostatní studenty od šikany, které je tady, jak sis všiml, hodně,“ pověděl Luiss. „Hrajete někdo famfrpál?“ zeptal se Harry.

„Tady na to není čas, ale někdy jsou akce školy. Třeba mistrovství světa nebo schůze ministerstev a tak. Tam jezdíme jako škola, abychom poznali důležité lidi,“ řekl Franc.

„Je už deset hodin. Měl bys jít spát, protože první týden je vždycky pro prváky ten nejnáročnější. Navíc rozvrhy jsou udělány tak, aby byly pondělky ty nejtěžší,“ ušklíbl se Luiss. „Máš pravdu.“ uznal Harry. „Dobrou noc,“ popřál Luiss i Franc jedním hlasem, čemuž se zasmáli. „Čau,“ odvětil Harry a odešel.

Během půl hodinky se konečně dostal do pokoje. Ani se nenamáhal s převlíkáním, jenom ze sebe shodil boty, tričko a kalhoty a lehl do postele. Neřešil, že nemá připravené věci na zítřek a že neví o tom, že hodina začíná už o půl osmé.

Ráno chtěl ještě spát, ale něco z něho stáhlo peřinu. Otočil se dolů, kde stál malý domácí skřítek. „Dobré ráno, pane. Jsem Arta, vaše pomocnice. Tady máte snídani a je za deset minut půl sedmé. Hodina začíná o půl osmé,“ usmála se na něho. „Aha,“ zmohl se Harry jenom. „Dobře teda, děkuji, že jsi mě zbudila a teď už můžeš jít. Jdu si dát ledovou sprchu na probuzení,“ usmál se Harry. „Budete chtít budit, pane?“ zeptala se. „Ano, tak jako dneska, pokud by to šlo, Arto.“ odpověděl vděčně a odešel do koupelny, kde si dal ledovou sprchu a převlékl se do školního hábitu. Nachystal si věci do školy a konečně se šel nasnídat. Arta mu uvařila na snídani vajíčka s chlebem a jako pití teplý čaj. Když měl po snídani, tak si přehodil tašku přes rameno a vzal mapu do druhé ruky. Rozvrh si zastrčil do náprsní kapsy a vyšel.

Měl jít do posilovny, která je v prvním patře. Byl tam pět minut před půl osmou, ale profesor už tam byl. „Dobrý den, jsem Frank Fiont a jsem učitelem bojů se zbraněmi. Dohlížím taky na fyzičku studentů,“ představil se. „Dobrý den, jsem Harry Potter a se zbraněmi jsem to ještě nezkoušel, ale fyzičku mám dobrou,“ řekl hned. „To si myslelo hodně studentů, než mě poznalo. Tak mě následuj,“ poručil a vyběhl kolem tělocvičny. Běžel opravdu rychlým tempem, ale Harry byl zvyklejší na ještě rychlejší, tak mu to nedělalo problém.

Utíkali už půl hodiny tímto tempem a Harry se začal nudit, protože to bylo moc pomalé. „Dobře, vidím, že tohle tě neunaví, tak si vezmi na záda deset kilo a v co nejrychlejším času udělej deset koleček kolem tělocvičny,“ řekl. Harry si vzal závaží na záda a hned zbledl. Nebylo to zrovna lehké. Připravil se ke startu a Frank mu to odstartoval. Měl za sebou šest kol svým, co nejrychlejším tempem, ale síly mu pomalu ubývaly. V osmém kole už běžel jenom na půl plynu a tak doběhl do cíle. Měl čas 32:49. Profesor se na něho s úsměvem podíval a řekl: „Skvělý čas, to si budeme rozumět, teď si ale pojď zkusit mudlovské posilovací stroje. Zajímalo by mě, jestli máš také tak silné ruce jako nohy.“ Harry zkoušel postupně všechny stroje, ale ruce a břicho neměl tak silné jako nohy ani z poloviny.

„Myslel jsem si to. Nevadí, když budeme spolu pořádně posilovat, tak z tebe udělám skvělého sportovce. Hrál jsi famfrpál?“ zeptal se Frank. „Jo, hrál jsem, byl jsem na postu chytače,“ zavzpomínal Harry. „Nechceš si zahrát? Umím to na všech postech, takže uvidím, jak to umíš ty,“ pověděl.

Vyšli ven a Harry si přivolal kouzlem svoje koště. Profesor měl Nimbus 3000 speciál, jenže Harry věděl, že koště není všechno. Vzlétli do vzduchu a vypustili Zlatonku, která jim hned začínala utíkat. Pustili se za ní a vůbec se nešetřili. Harry se ušklíbl a přilepil se ještě více k násadě koštěte. Během chvíle už oba pronásledovali Zlatonku a tvrdě na sebe naráželi.

Zlatonka změnila směr jako v Harryho prvním zápase a letěla směrem dolů. Stočili svoje košťata ostře dolů. Pronásledovali ji i nadále. Těsně nad zemí vyrovnali oba své košťata a pronásledovali zlatý míček s křídly. Zlatonka byla dva metry před nimi. Harry se najednou postavil na koštěti jako v prvním ročníku a skočil dva metry po Zlatonce. Jakmile ji měl v ruce, stočil pád do kotoulu a bez vážného zranění to ustál. „Skvěle!“ zajásal Frank. „První student, který mě porazil na tomto postu. Nádherný konec, Harry,“ usmál se na něho. „Mně to připomnělo můj první ročník a pak už jsem jel jenom podle vzpomínek,“ řekl. „Čas vypršel a je akorát čas, aby ses šel osprchovat a šel na další hodinu,“ pověděl Frank. „Ano, už jdu a děkuji za skvělou první hodinu, pane.“ „Není zač, ale příště už začneme s posilováním.“ Harry jenom přikývl na důkaz, že slyšel, a zmizel ve sprchách. Hned potom vyběhl ze šatny a utíkal na další hodinu, což byla meditace.

Nevěděl, co má očekávat pod touto hodinou, ale radši nad tím nepřemýšlel. Vešel do novodobě zařízené učebny, která připomínala učebnu věštění, protože podobně voněla. Sedl si do první lavice a čekal. Za chvíli přišla profesorka středního věku s černohnědými vlasy a modrýma očima. Vypadala dobře. Na očích měla novodobé mudlovské brýle. „Ahoj, jsem tvoje profesorka na meditaci a jmenuji se Tamara Wilsonová,“ začala. „Já jsem Harry Potter a vůbec nevím, co si mám pod touhle hodinou představit,“ odpověděl rychle. „Budeš se tady učit nitrobranu, nitrozpyt, uklidníš se a to by mělo být vše,“ řekla. „Tak to bude problém. Já umím nitrozpyt i nitrobranu velmi dobře.“ „Tak si tě vyzkoušíme, ano? Když se ti dostanu do hlavy, tak budeme nadále cvičit a pokud ne, tak se uvidí, jak dobře umíš nitrozpyt.“ „Dobře,“ přikývl Harry. „Legillimens!“ zaútočila na něho. Harry odrazil její nápor a okamžitě útok oplatil. Nečekala to, a tak se jí málem dostal do mysli. Pak začal souboj myslí o to, jestli se Harry dostane k jejím vzpomínkám, jenže Harry neměl šanci a boj prohrál dřív, než stihl pořádně zaútočit. „Skvěle, nitrobrana by ti šla a nitrozpyt je také velmi dobrý. Dokážeš udržet klidnou hlavu a na nic víc se tenhle předmět více nespecializuje, takže teď půjdeme za ředitelem a zeptáme se ho, proč ti tenhle předmět dal.“ „Kdo tě naučil nitrobranu a nitrozpyt? A hlavně proč, když jsi tak mladý?“ zeptala se po cestě k řediteli. „No, jde po mě Voldemort a pomocí jizvy na mě může zaútočit,“ odpověděl klidně. „Voldemort? Vždyť Voldemort vždycky dostane to, co chce. Dej si pozor, má zvědy všude,“ řekla tiše.

Došli k ředitelově kanceláři a on je po zaklepání vyzval, ať vstoupí. Harry spolu s profesorkou slušně pozdravili a jeho profesorka začala: „Pane řediteli, proč jste mi dal žáka, který tento předmět zvládá?“ zeptala se. „Protože jsem se chtěl ujistit, že ho zvládá dostatečně dobře na to, aby nemusel chodit do vašich hodin,“ odpověděl. „Tak vám mohu říci rovnou, že to nepotřebuje,“ pověděla klidně. „Dobrá tedy, přidám mu jiný předmět. A děkuji, paní profesorko, že jste ho prozkoušela.“ „Prosím a já teď jdu na další hodinu. Na shledanou,“ kývla hlavou a odešla z ředitelny.

„Tak co s tebou, Harry? Nevím, jakou další hodinu ti přidat. Možná by neuškodila hodina kouzlení bez hůlky? Co ty na to?“optal se ho. „Vy jste ředitel,“ odvětil bez emocí.

„Dobrá, takže máš místo meditace kouzlení bez hůlky,“ rozhodl. „Takže teď je další hodina a tu máš se mnou……Jsem totiž tvůj profesor na kouzlení bez hůlky a vnitřní magii,“ řekl. „Jdeme do nějaké učebny nebo budeme tady?“ zeptal se Harry. „Zůstaneme tady. Zatím to postačí pro naše učení. První dvě hodiny budeš mít vnitřní magii a pak kouzlení bez hůlky,“ oznámil ředitel. „A jak to bude probíhat?“ optal se. „To ti hned řeknu a poslouchej pozorně. Vnitřní magie je vlastně předmět, který učí používat magii bez hůlky. Je to velmi náročné a těžké na zvládnutí. Je málo kouzelníků, kteří to zvládali. Třeba Merlin se to učil od svých dvaceti let a na konci života to plně ještě neovládal, ale neměl k tomu žádné návody nebo knihy o tomto učení. To my máme, avšak takovou moc jako měl on, asi nebudeš mít ani ty. Magie je zvláštní energie uvnitř nás, která nám pomáhá udělat něco pomocí hůlky, jenže v hůlce je nějaká kouzelná substance, která naši magii dává podobu paprsku nebo něčeho podobného. Budeš kouzlit pomocí ruky a to levé, neboť je to pro tebe výhodnější. Zjistil jsem, že magie je v srdci nebo spíše se kolem něho shromažďuje. Bude jednoduší kouzlit levou rukou, která je blíže srdci a navíc se budeš moct bránit mečem v pravé ruce,“ pověděl a vysvětloval dál.

Celou jednu hodinu vysvětloval, jak se co dělá, než se pustili do praxe. „Takže zkusíme kouzlo na levitaci. Zvedneš mi tohle pírko pomocí magie, která bude vycházet z tvé ruky. Napřáhneš dopředu ruku a lehce zkřivíš prsty a pak jenom vyslovíš danou formuli,“ prozradil. Harry se začal soustředit. Trvalo deset minut, než konečně napřáhl ruku a vyřkl:

„Wingardium leviosa“ Nic. Sice cítil, jak kouzlo působí, ale věděl, že je příliš slabé na to, aby se pírko vůbec pohnulo. Zkusil to ještě pětkrát, ale mělo to stejný účinek. „Zkoušej to dál,“ povzbudil ho Sebastian. „Vždyť ale vidíte, že to nejde,“ zareagoval ostře Harry. „Ale jde, i když nevidíš rozdíl, tak to kouzlo jsi použil. Je sice tak slabé, že nejde vidět změna, ale když pochopíš po delším cvičení, jak se to dělá, tak už to bude jenom o procvičování a tvé magii. A pokud se pokusíš o něco hodně těžkého, tak tě to může vysílit až do bezvědomí,“ pověděl mu.

Harry to zkoušel znovu a znovu. Ředitel mu radil, jak a co dělá špatně. Také mu několikrát toto kouzlo sám ukázal. Učil se rychle a začal chápat, kde dělá chyby, ale ještě moc chyb zbývalo.

Dny běžely a Harry se musel učit nebo aspoň zopakovat kouzla do každého předmětu večer, jinak mu to v hodinách vůbec nešlo. Co se týče zbraní, se kterými jej učil Frank, nedělal moc velké pokroky. Snažil se, ale jak řekl Frank, začátky jsou tvrdé. Franc a Luiss ho také něco málo učili bokem, aby jim byl trochu prospěšný v soubojích mezi žáky a mohl ochraňovat ty, kteří to zatím ještě nezvládli sami. Jeho rozvrh byl tak nabitý, že nedělal nic jiného, než že se učil, případně četl si, a spal nebo jedl. Čas mu tím pádem rychle letěl a než se nadál, bylo pololetí druhého roku.

Za tu dobu, co tu byl, se naučil neuvěřitelné věci. Uměl kouzlit neverbálně, což ho naučil Viktor – jeho profesor Černé magie, aby mohl soupeře překvapit nebo vykolejit. Trvalo mu skoro rok, než zvládl toto těžké kouzlení. V Bílé magii mu to šlo skvěle, ale oproti Černé magii to bylo jako souboj prvňáka a čtvrťáka. Kouzlení bez hůlky byl jediný předmět, který ho trápil. Za celou tu dobu se naučil jenom dvě kouzla – levitující a ohnivé kouzlo Impedimenta. Jinak neuměl bez hůlky nic. V přeměňování mu to šlo velmi dobře, dokázal měnit i oblečení a zvládal změnit svou podobu tak dobře, že ho nikdo nepoznal. Odhalili by jej jenom, kdyby na něho použili jednoduchá kouzla na odhalení podoby, které se učí v sedmém ročníku v Bradavicích. Takže teď se učil přeměňovat tak, aby ho nikdo neodhalil ani, kdyby na něho použili kouzla těžšího kalibru. Podstatně se zlepšil v lektvarech. Bylo to asi tím, že mu Snape nestál pořád za zády. Naučil se základní zaklínání předmětů, pokojů nebo domů. Uměl třeba zaklít pokoj tak, že kolem něho bylo silové pole. Jakmile se jej někdo dotkl, byl zmražen na patnáct hodin. Učil se i těžší zaklínání, ale to mu ještě tak dobře nešlo.

Zdokonalil si silně fyzičku. V běhu se dost zlepšil. Když sem přišel, měl ruce tenké jako zápalky, zato teď je měl svalnaté a silné, neboť každý den tvrdě posiloval a i Frank mu několikrát říkal, ať zpomalí. Se zbraněmi mu to šlo podstatně lépe než na začátku, ale když spatřil jednoho svého vrstevníka, jak se naučil ohánět s mečem, tak zvedl své úsilí a bylo mu úplně jedno, že předtím už s mečem uměl.

Naučil se tady toho hodně, ale pořád nestíhal si něco pořádně přečíst z knihovny. Dozvěděl se, že někteří studenti tady zůstávají i po dokončení studia a sami se zlepšují. Čtou v knihovně a podobně. Nejvíce se kamarádil s Francem a Luissem, který tady zůstal, aby se něco ještě doučil sám z knih v knihovně.

 

 

Poslední komentáře
20.06.2008 12:15:41: rozhodne je to pekná poviedka. Milujem, keď sa Harry učí:P Ako si na tom s ďalšou kapitolou? Chýba t...
28.05.2008 17:09:55: jo to jo ale taky zaléží kolik bude těch smrtijedů to je asi jasný že po výcvyku by měl v pohodě por...
23.05.2008 23:54:53: To jsem rad ze to nebude mit az tak lehky :). To shadow: Nemyslel jsem to tak ze by mel byt uplne...
17.05.2008 08:30:42: vau, zajímavésmiley${1}