Gideonův svět povídek

Hodiny

Pokec

Harry Potter a Faraonská Akademie

4. kapitola- čas na zmenu

                                               

 

Celý další týden se Harrryho stav zlepšoval a ředitel spolu s dalšími lékouzelníky pořád doufali. Po dlouhých sedmi dnech čekání Harry James Potter otevřel smaragdové oči. Díval se na černý oprýskaný strop, na kterém byla znatelná plíseň. Byl pořád v podzemí akademie. Ulevilo se mu, pořád žije. Otočil hlavou na bok a zjistil, že hledí na ředitele v obyčejném dřevěném křesle. Muž okamžitě vycítil pohled a vzhlédl.

,,Konečně Harry, dal sis na čas,“ řekl šťastně.

,,To jistě bylo,“ přikývl.

,,Byl jsi mimo jenom deset dnů a tvé nohy mají zase cit, takže je dost pravděpodobné, že budeš chodit,“ usmál se ředitel.

Jenže Harry byl bez emocí, vše držel za svou kamennou maskou, i když tohle před ředitelem nikdy nedělal. Pomalu se posadil na postel a podíval se řediteli do jeho oříškově hnědých očí.

,,Pane rozhodl jsem se už před tímhle pokusem, nebo spíš léčbou, pokud se podaří a já budu moct chodit, tak se chci již vrátit do své rodné země. Umím toho hodně a jsem silný, ne sice tak jako kdybych tady strávil šest let, ale necelých pět let je také dobré.“ Pověděl klidně s chvějícím se hlasem, tohle pro něho nebylo jednoduché říct.

Ředitel mlčel…

Celou minutu bylo ticho, pak se postavil z křesla a jeho černý hábit se lehce zavlnil. Přešel k němu a otcovsky ho objal. Harry byl lehce zaskočený, ale objetí opětoval. Pak ho ředitel lehce poplácal po rameni a odstoupil od něho.

,,Udělal si velký pokrok Harry, tvé myšlení se velmi změnilo a magii máš o dost vyzrálejší. Hodně štěstí…,“ řekl Sebastian Merlin.

,,Vždyť se ještě neloučíme,“ řekl s úsměvem jeho nejnadanější student za posledních deset let.

,,Ale vypadá to tak.“ Usmál se upřímně ředitel.

,,Stejně se ještě budu muset dostat do kondice, až potom odejdu,“ řekl.

,,Tak pojď pomůžu ti se postavit, “ vyzval Harryho jeho patron.

Harry se opřel o jeho ruce a opatrně se postavil. Cítil se, jako kdyby nechodil roky, což byla také pravda. Trochu se zakymácel, ale díky opoře to ustál. Chvilku stál na místě a pak se pokusil udělat krok.

Jenže to by bylo moc jednoduché, nebýt ředitele skončil by na zemi, neboť on ho zachytil.

,,Na to si ještě asi budeš muset počkat,“ pověděl.

Zatím nechal Harryho stát bez opory a stopovali, jak dlouho to vydrží, jenže pořád mu nešlo překonat hranici dvou minut. Měl už víc než deset pokusů, ale pořád mu to nešlo.

Když byl už hodně unavený, tak si lehl zpátky do postele a odpočíval. Ředitel si neodpustil uštěpačnou poznámku, že dnešní mládež nic nevydrží, což se neobešlo bez odezvy.

Harry po něm hodil polštář, jenže to se přepočítal. Sebastian Merlin má přece krev největšího kouzelníka všech dob a teď to šlo jasně poznat. Zmrazil polštář ve vzduchu a přeměnil ho na kýbl, potom ho naplnil vodou a vylil ho na svého troufalého studenta. To všechno se odehrálo během tří vteřin a on ani nestihl zareagovat.

,,Nebojuj se silnějším pokud mu nechceš ublížit.“ Řekl naprosto vážně.

,,Ano, pane.“ Ušklíbl se.

Vzal si hůlku ze stolku vedle postele a osušil se. Potom změnil prázdný kýbl zpět na polštář a dal si ho pod hlavu. Chvilku bylo ticho, pak se jeho patron zeptal.

,,Jak tě znám, tak tady chceš být do té doby, než se dostaneš aspoň do přijatelné formy co?“

Harry se pouze ušklíbl a oplatil otázkou, čímž potvrdil jeho úvahu.

,,To jsem tak čitelný?“

,,Ani ne, ale jednal bych stejně.“ Nedopustil si jeho patron. 

,,Můžu tě o něco poprosit?“

,,Bude-li v mé moci to splnit, tak se o to pokusím.“ Zahrál to Sebastian vážně a vypadal jako nějaký herec z mudlovských pohádek.

,,Jestli bys mi nevybral, nějakou dobrou četbu z knihovny.“

,,Škoda, to jsem taky mohl odhadnout. Jasně a je ti jedno z jakého odvětví?“

,,Cokoli krom léčitelství.“ Zasmál se Harry od srdce a Merlin se k němu přidal.

Když se dosmáli, což netrvalo dlouho, tak se Merlin dal na odchod, jenže před dveřmi se zastavil a otočil se zpět.

,,A bude to vše, co si pán přál?“ Zahrál si tentokrát na domácího skřítka.

,,No a nějaké jídlo by nebylo?“ Přistoupil na jeho hru.

,,Pošlu jinou skřítku,“ ušklíbl se a odešel.

 

Konečně byl sám, potřeboval si všechno urovnat. Teď nastanou velké změny a on musí jednat rozvážně. Seděl tak na posteli a byl hluboce zahloubán, ignoroval vše kolem, teď byl jenom on a jeho myšlenky.

Přemýšlel o tom, jak moc se to asi v Anglii změnilo.

Bude ministerstvo obsazené Voldemortem nebo budou všichni jím ovládnutí, ale oficiálně je to pořad obyčejné ministerstvo kouzel na té správné straně? Brumbál bude ještě žít a vést Fénixův řád  nebo už je rok mrtvý nebo víc? Co jeho nejlepší přátelé, kteří mu věřili a on odjel se učit místo toho, aby jim pomohl bránit se zlu. Žijí ještě? Co Anglie je už zcela ovládnuta, nebo je ještě někde nějaký odpor? A když, jakou má šanci se zbytkem Fénixova řadu proti Voldemortově armádě zla?

Bylo mnoho otázek, ale málo odpovědí. Přemýšlel tak více než hodinu, než si utřídil myšlenky a zklidnil se. Protože se rozhodl a měl plán.

Nebude se tím zabývat, pojede do Anglie a zachrání co se dá!

Řekl si ve své obrněné mysli a šel spát. Před několika minutami totiž slyšel školní hodiny odbít dvanáct hodin. Musel si odpočinout na zítřejší den, který chtěl věnovat rehabilitaci.

Byl už o poznání klidnější, a proto usnul velmi rychle. Podařilo se mu spát bez nočních můr, které ho pronásledovaly již dlouho. Třeba, že ho Voldemort porazí v souboji a zabije ho na vozíčku. Nebo bude mučit jeho kamarády, či jiné temné sny.

Čas ve spánku běží rychleji, takže než si mohl pořadně odpočinout tak ho už ředitel budil.

,,Dobré ráno ospalče, je už sedm hodin!“ Řekl mu.

,,Prý už.“ Musel se Harry usmát.

,,Vstávej protáhneš se, pak zkusíš udělat pár kroků, poté ti stopnu kolik vydržíš na nohou bez držení. Hlavní naplní dne bude, jak používat magii. Magie se nemusí používat jenom v jednom paprsku, ale i v dalších, proto nepomůže obyčejný štít. Málokdo to umí a vždycky se hodí, umět něco co jiní ne. Na večer znovu rehabilitace a pak spánek. Tohle je tvůj rozvrh,“ prozradil mu Sebastian Merlin.

,,Klidně, ale protože jsi mi včera nesehnal jídlo, tak bych si ho rád dal teď,“ řekl Harry.

,,Skřítci za chvilku něco donesou, teď pojď zkusit udělat pár kroků.“ Vyzval ho ředitel a podal mu ruku.

Harry se jí chytil a postavil se na nohy, které ho udržely i když se mu zdálo jako kdyby vibrovaly.

Zkusil udělat krok…

Překvapivě ho udělal, jenom když byla ve vzduchu jedna noha, tak se zakymácel. Zkusil udělat další krok a pak další. Šlo mu to dobře, jenže když zkoušel pátý krok, tak se neudržel a nebýt jeho patrona skončil by na špinavé zemi.

,,To prozatím stačí, navíc nám už skřítci donesli jídlo.“ Řekl a Harry se podíval ke dveřím, kde stáli dva malí skřítci, kterých si ani nevšiml.

Jeden měl kolem krku šálu, která se táhla až přes intimní partie k zemi a zakrývala, tak většinu jeho těla.

Druhý domácí skřítek byla skřítka, protože měla takové růžové šatičky, které vypadaly dost roztomile.Vsadil by se, že ty šatičky předtím měla nějaká panenka.

Oba skřítci nesli tácy s různorodým jídlem. Naskládaná šunka, hned vedle lovecký salám, další byl salám který neznal, pak následovaly různé druhy sýrů od Goudy až po Nivu.Ve druhé ruce nesl skřítek džbán máslového ležáku s dvěmi skleničkami.

Na dalším tácu byla zelenina a v druhé ruce balancoval tác s pečivem. Nejmlsněji se Harry zahleděl na to pečivo. Byla tam zapletená houska se sýrem,  kterou si vždycky s Ronem v Bradavicích dávali k snídani.

Zase se vzpomínkami dostal do Bradavic.

Jenže dlouho nejedl a tak se jeho pozornost obrátila k přeplněným stříbrným tácům. Jen co je skřítci položili na stůl, tak se na to Harry vrhl a ani nečekal na ředitele. Ten se jenom usmál.

Harry si ani nevšiml, že si jeho patron nalil máslový ležák a dál jedl, pokud se to tak dá nazvat.

Po patnácti minutách, už nebylo co jíst a navíc byl tak přecpaný, že se do něho stěží vešla sklenice máslového ležáku, kterým to všechno zapil.

Chvilku, tak seděl a odpočíval po vydatné snídani.

,,Sebastiane jak to, že máš na mě čas, když jsi ředitel? Nemáš řídit školu?“ Zeptal se Harry na otázku, která ho včera napadla, bohužel nebyla správná chvíle se na ni včera zeptat.

,,Jako ředitel mi jde hlavně o chod školy a to jsem zařídil dopředu, takže není problém abych tady byl s tebou,“ odpověděl jednoduše.

,,Aha,“ řekl Harry, protože nic víc k tomu ani říct nemohl.

,,Tak nebudeme zahálet, takže ti vysvětlím podstatu magie.“ Usmál se podivně, no byl to spíš takový jemný úšklebek.

,,Každý kouzelník má své magické jádro, které je uvnitř buněk. Čím je to jádro v těch buňkách větší, tím má více many. Když jsme ti měřili manu měl jsi 95 many, navíc ti ještě nebylo osmnáct, takže se to ještě zvýšilo. Ještě pořád nikdo nezjistil proč se to vyvíjí do osmnácti, ale bude to asi proto, že v osmnácti je tělo úplně dospělé,“ řekl na začátek a polkl.

,,Tohle je základ, který bys měl znát a teď k tomu co tě chci naučit. Když použiješ útočné kouzlo, tak z tvé hůlky vyletí světelný paprsek magie a ta kouzelná formule vezme z tvého těla jenom určitou dávku energie, kterou pak přemění na dané kouzlo.Takže do daného kouzla nebo paprsku nemůžeš dát více magie. Jenže pomocí jednoho vyslovení formule můžeš vytvořit několik paprsků, ale chce to velké soustředění. Hodně velkých kouzelníků to využívá, protože to nezná moc lidi, a když jo, tak obrana je velmi těžká. Musíš se soustředit, aby tvůj štít udělal kolem tebe kopuli, což je hodně vyčerpávající.“ Pověděl fascinovaně.

,,Pane a kolik jde udělat nejvíc paprsků? Dá se ten štít roztáhnout třeba přes několik kouzelníků, místo kopule?“ Zeptal se hned na dvě otázky, které ho napadly.

,,Nejvíc paprsků byly čtyři, ale je to jenom o schopnostech. A máš pravdu takhle se dá štít roztáhnout přes skupinu lidí místo kopule, ale je to velmi vyčerpávající. Teď ti ukážu několik paprsků odzbrojovacího kouzla a potom štít.“ Začal s praktickou častí.

Ukázal mu jak z jeho hůlky vyletěly tři paprsky a narazily do stěny, kde zůstaly načernalé kruhy.

Potom kolem sebe Sebastian Merlin vytvořil blankytně modrý štít, který ho v odstupu půl metru celého obalil. Vypadalo to zvláštně, ještě nikdy tohle neviděl, ani při souboji Brumbála a Voldemorta na ministerstvu kouzel.

,,Zkus to taky a mysli na to, jak vidíš tři paprsky které letí na stěnu o kterou se zastaví, potom vyřkni formuli kouzla,“ navigoval ho jeho patron.

Expeliarmus

Vyletěl jenom jeden paprsek místo tří, ale aspoň se snažil. Zkoušel to ještě dlouho, ale pořád bezúspěšně. Potom zkoušel štít, který by ho celého obklopil, ani to se mu nepovedlo. Teď si připadal, jako ten nejpodřadnější kouzelník v celé zemi, ne-li na světě. Zkoušeli to velmi dlouho, patron mu pořád radil co a jak, bohužel bez viditelného výsledku.

K večeru Harry zkoušel oživit a dostat do pohybu své nohy. Šlo to jako vždy pomalu, ale šel vidět výsledek. Ušel už deset kroků, ale nepřikládal to své snaze,  ale spíše krvi upíra.

Ředitel se s ním ještě navečeřel a před odchodem mu řekl.

,,Harry neber si to tak, že se ti to nepodařilo. Tohle není věc, kterou jednou zkusíš, přijdeš jak na to a víc není třeba. Tohle chce soustředění a hodně cviku.“ Usmál se na něho optimisticky a mrkl levým okem, což Harryho povzbudilo.

,,Děkuji,“ opětoval mu úsměv.

Ředitel odešel a Harry si vozíkem dojel až k poličce, která byla na stěně pro knihy. Jeho patron mu ji udělal na vypůjčené knihy, aby se tady jen tak neválely. Přece jenom se jako ředitel musí zajímat o majetek školy.

Harry si vytáhl první knihu, která se mu zalíbila vazbou a přečetl její název, který byl napsaný zlatým písmem.

 

Nejefektivnější kletby Černé magie

  

Bylo tam plno zajímavých kouzel, některá byla opravdu hnusná, ale Harry byl částí tvor temna, takže se mu to nezdálo tak moc zlé. Například kletba, která bude mít za následek roztrhání vašeho těla zevnitř. Harry si to představil jako kouzlo bombarda zevnitř nebo jako kdyby někdo spolkl mudlovský granát.

Četl opravdu s fanatickým odleskem v očích, jeho smaragdové oči přímo žraly další řádky skoro jako masožravá rostlina hmyz letící kolem.

Než byl pořádně unavený, přečetl padesát stran návodů na správné vykouzlení určité kletby. Poznatky spisovatele, který to napsal a taky obranu proti daným kouzlům. Dokonce přečetl jedno, které nemělo obranu. Byla to kletba na přetnutí páteře, tedy další smrtící kletba.

Chtěl ty kletby vyzkoušet, jenže si musel odpočinout na zítřek, který bude stejně vyčerpávající jako tento den nebo více.

Ulehl do chladných peřin, které se rychle zahřály jeho tělem. Usnul brzo, takže nestihl ani zhodnotit den, nebo si uspořádat či zařadit myšlenky.

Ráno ho opět vzbudil Merlin. Bylo to těžké vstávání, ale jak řekl Sebastian:

,,ranní ptáče dál doskáče“.

Jenže Harry znal od svého dobrého kamaráda Rona, ještě jiné úsloví.

,,Jo, ranní ptáče dál doskáče, víc sežere a dřív chcípne!“ Zasmál se vítězně.

,,To neznám, ale je to možná i výstižné,“ uznal chechtající se Sebastian.

Když Harry vstal, tak posnídal a dal se do rehabilitace se kterou mu zase pomohl ředitel. Potom se učil to co včera, jenže pořád neúspěšně a už začínal chytat nervy.

,,Harry uklidni se! Takhle ničeho nedosáhneš, musíš se uvolnit cítit tu magii v sobě a ne být naštvaný. Navíc ti chybí v kouzlení to nejdůležitější a to sebedůvěra,“ upozornil ho jeho profesor.

,,Jenže to je těžké, když to cvičíme už druhý den a to bez jediného výsledku,“ rozčiloval se dál černovlasý mladý muž.

,,Víš co Harry? Teď si sedneš a zkusíš se uklidnit, srovnáš si myšlenky a všechno schováš za neprostupnou bariéru nitrobrany. Až se ti to podaří, tak budeme pokračovat,“ pověděl klidně jeho patron a odešel pryč, protože věděl, že to pro Harryho nebude chvilková záležitost.

Mladý kouzelník přeměnil polštář na deku a roztáhl ji zem. Byla taková obyčejná hnědá s lemováním kolem okrajů. Harry si sedl na roztaženou deku do tureckého sedu.

Rozhlédl se po sklepení. Byla to místnost o velikosti malé chatky.Na zemi nebyl žádný koberec nebo něco takového, kamenná podlaha jako vystřižená ze středověkých hradů. Možná proto tady byl tak vlhký vzduch, ale překvapivě ne tak zatuchlý jako ve Snapových sklepeních v Bradavicích.

Stěny byli neomítnuté, takže šly dobře vidět kameny, které byly použity. Přes stěnu, kde měl Harry přiraženou postel, byl černý zašlý závěs, aby nemusel mít hlavu doslova u kamenů, když usíná.

Na vedlejší stěně visela podlouhlá dřevěná polička na které byly naskládané knihy hřbetem do středu místnosti, tak aby si je mohl čtenář přečíst, aniž by je  vytahoval. Přesně jak mají knihy být…Bylo jich možná ke třiceti, každá měla jiný odstín tmavé barvy, ale nenašli byste tam jedinou světlou barvu. Všechno byla černá, temně fialová nebo rudá jako den zaschlá krev.

Na ostatních stěnách nebylo nic, prostě kamenné zdi. Strop byl špinavý a v každém rohu byla kupa pavučin. „Tak tady se asi moc neuklízí,“ ušklíbl se Harry.

Jediná věc, která vypovídala že tu někdo bydlí byla starší obitá postel a necelých pět metrů od ní jídelní stůl s dvěmi nepolstrovanými židlemi.

Když to teď Harry hodnotil, musel uznat, že tohle nebyl zrovna velký luxus, ale vlastně mu to vůbec nevadilo. Nepatřil mezi lidi, kteří nutně potřebovali pohodlí. Záchod a koupelna byly hned, kdyby vyšel ze dveří nalevo. Všechno ve starém stylu, tepaný mramor, který byl pěkně zašlý.

On seděl uprostřed místnosti na dece v tureckém sedu. Když přejel kritickým pohledem celou místnost, tak zavřel oči a pokusil se zklidnit dech.

Když se mu to po necelých deseti minutách konečně podařilo, tak se pokusil si vyčistit hlavu. Tohle mu trvalo hodně dlouho, ani nedokázal odhadnout, kolik času uteklo. Teprve potom se pokusil o vytvoření silné bariéry kolem jeho mysli, k jeho překvapení mu to nešlo až tak dobře jako v hodinách. Trvalo mu hodně dlouho, než si konečně dokázal vytvořit silnou bariéru, kterou by neprolomil nikdo koho zná.

Když se mu to povedlo, tak takhle dlouhou chvíli vydržel. Poté zmírnil nitrobranu a postavil se na nohy. Chtěl začít s rehabilitací, ať už tady jeho patron je nebo ne.

Dělal velké pokroky. Už dokázal udělat pár kroků bez pomoci a tak se rozhodl vyměnit vozíček za berle. Přeměnil vozíček jedním mávnutím hůlky a zaklínadla Morte na berle. Tohle zaklínadlo přeměňovalo tužby, nebo přání které si dokázal barvitě představit. Učil se tohle kouzlo hodně dlouho, protože bylo těžké na představivost. Jediná nejasnost v hlavě znamenala pokažení kouzla.

Vzal si berle a začal chodit po obvodu místnosti. Potřeboval si zvyknout na berle,  což se mu docela úspěšně dařilo.

Po desátém kole mu to šlo, tak že si nepřipadal jako kdyby byl někdy uvězněný na vozíčku. Když se po třináctém kole sotva držel na nohou, tak se dobelhal k posteli a sedl si.

Chvilku odpočíval a pak si vzal knihu, která byla pod polštářem, kam ji včera schoval. Nechtěl jí pokládat na vlhkou zem, tak si ji dal pod polštář. Otevřel ji na stránce, kde přestal číst a znovu se začetl.

Čas letěl a Harry se zotavoval. Během týdne se zlepšil natolik, že už nepotřeboval berle. Jenže pořád neušel moc, tak maximálně třikrát kolem celé místnosti a dost. Chtěl ještě týden počkat, protože se konečně začal zlepšovat v soustředění na rozdvojení paprsku. Dvakrát z pěti případů se mu to podařilo a jeho štít už byl jedna velká kopule. Nedokázal ho ještě sice roztáhnout, přesto byl rád že aspoň něco. Postupoval po dílčích úspěších a to se mu vyplácelo.

Patron ho spíš chodil jenom kontrolovat, zatímco Harry se zlepšoval už jenom cvikem. Sem tam ho na něco upozornil či opravil, jinak to už nebylo učení, ale trénink.

Četl hodně knihy, které mu ředitel vypůjčil z knihovny a zkoušel některá kouzla, jenž ho zaujala. U některých mu poradil Merlin, ale u jednoho ani on, protože tu kletbu neznal, byla z Vysoké Černé magie a způsobovala popáleniny na osmdesáti procentech těla, navíc tato kletba udržovala oběť naživu co nejdéle to šlo, takže si tu bolest ,,vychutnala“ až do dokonce.

Naučil se tu kletbu i bez pomoci, ale strávil tím půlku dne, což je na jeho poměry moc dlouhá doba, přesto věděl, že to nebyl zahozený čas. Zjistil o Vysoké Černé magii hodně zajímavého, i když ho ve škole jeho profesor učil tvrdě, neučili se o všech kletbách, protože některé mučící a později smrtelné kletby se mu nezdály vhodné.

Harry se je teď pomalu doučoval a jedno věděl jistě, že je minimálně dvakrát použije a to na Belatrix a Voldemorta.

Po čtrnácti dnech už běhal kolem místnosti, ve které strávil pěknou dobu, a sbíral fyzičku. Ovládal už roztažení štítu přes několik lidí a dokázal vyslat tři paprsky místo jednoho. I když se mu to někdy nepovedlo, ale to se stávalo jenom jednou z deseti případů.

Odhodlal se vyjít nahoru a sbalit si věci. Pak vrátit knihy a počkat na další den ráno, neboť nechtěl odcházet večer. Nemusel se loučit, protože tady nenašel žádné pořádné kamarády.

Vyšel po schodech nahoru spolu s ředitelem této školy Sebastianem Merlinem. Teď měl elegantní a svižný krok, nebyl už takový váhavý a nejistý jako kdysi,   když sem přišel studovat.

Hodně studentů na ně vyjeveně hleděla, no spíš na něho. Byl zase středem pozornosti, což se na téhle škole nestávalo tak často, jako v Bradavicích, přesto to nebylo poprvé.

Patron ho doprovodil k pokoji a řekl mu.

,,Sbal si věci, zítra ráno tě budu čekat o půl deváté u mě v ředitelně. Za nejlepší přepravu považuji letax.“ Mrkl na něho a odcházel.

Harry ho sledoval dokud nezašel za roh. Hodně mu přirostl k srdci a chvilkami si s ním připadal jako se Siriusem. Byli si podobní, když bylo třeba, tak vážní, jindy rozverní a navíc to mrknutí, tak na něho mrkal jeho kmotr Sirius.

Zakroutil nad svým uvažováním jenom hlavou a vešel do svého pokoje. Už tady nebyl tak dlouho a jak poznal, skřítci tady pořád uklízeli. Pokoj bylo oproti sklepením, tak luxusní a hlavně příjemný. Nemohl si pomoct, ale lehce mu to připomnělo Bradavice.

Poslední dobou pozoroval, že hodně přemýšlí o Bradavicích, Ronovi, Hermioně, Anglii a dalších věcech, co jsou někde tam, kde to doopravdy nazýval domovem.

Jedním máchnutím hůlky si všechno sbalil a lehl si na postel. Vytáhl nedočtenou knížku a začetl se. Chtěl jí dočíst, protože se mu ještě nestalo že by něco nedočetl do konce. Teda krom jedné knížky, která byla hrozně napsaná a nemělo žádný smysl jí už číst.

Četl dlouho a málem zmeškal večeři. Zaklapl knihu, samozřejmě ještě předtím tam dal záložku a odešel na večeři. Na chodbách bylo málo lidí, spíš jen tak zběžně někoho potkal.

Když procházel kolem jednoho rohu, uslyšel povyk. Chvilku naslouchal odkud to jde a pak se vydal po sluchu. Došel až k velkému hloučku studentů, kteří různě něco pokřikovali. Většinou něco ve smyslu, ať ho už nechá.

Jakmile se prodral přes dav studentů, uviděl na zemi jednoho druháka, který se svíjel v křečích. Podle příznaků toho kluka by řekl, že to je zakázaná kletba. Tohle se mu ani trochu nelíbilo.

Rychle tasil hůlku a nejsilnějším odhazovacím kouzlem odhodil kluka z šestého ročníku, který dopadl na kamennou stěnu a svezl se k zemi. Už sice nevstal, ale z davu vystoupili tři studenti, kteří měli tasené hůlky. Poznal je, patřili mezi ty, co šikanovali a jeden mezi nimi byl ten, co ho už jednou mučil. Nemohl pořádně uhnout mučící kletbě a štít neexistuje.

Harry se nebezpečně ušklíbl a čekal, kdo první zaútočí. Věděl, že ho určitě podcení, jinak to bude celkem vyrovnaný souboj.

Jeden z nich byl nejlepší student čtvrtého ročníku a další dva, byli z jeho ročníku, tedy pátého. Nebyli to žádní zelenáči a dobře věděli, jaká kletba dokáže pochroumat kosti.

Nejmladší z nich to nevydržel a neverbálně vyslal kletbu, která způsobí otevřenou zlomeninu obou rukou. Byla to velmi silná kletba, ale Harry díky tomu že znal většinu paprsků z Černé magie, tak tuhle kletbu pouze obrátil na majitele a nebýt pohotovosti jeho kolegy v boji, tak by ho zasáhla.

Teď už nebylo na co čekat a souboj se rozjel na plné obrátky, proto většina přihlížejících odstoupila. Protože kletby které létaly vzduchem nebyly nic, co by neublížilo. Většina kleteb byla ze střední Černé magie a hodně z nich by mu způsobily trvalé následky.

Jenže když odražením všech tří kleteb, co na něho poslali získal chvilku času, tak toho rychle využil.

Magneo firet spagte es thenoma

Tohle bylo velmi těžká kletba z Bílé magie. Mělo to všechny tři spoutat dohromady, jako kdyby byli z železa a magnetu. Plus je měli obvázat viditelné ohnivé provazy, které pekelně pálily. Nejlepší na tomhle kouzlu bylo, že pokud vás zasáhlo, tak vám zneškodnilo kouzlit pod dobu jedné hodiny.

Jeho soupeři si poradili s kletbami, které on odrazil, jenže to se na ně řítilo jedno neznámé kouzlo. Podle barvy ani jeden z nich nedokázal určit, jaké kouzlo to je a tak každý zkusili nějaký štít. Ani jeden štít tomu nezabránil proniknout.

Takže skončili svázaní pálivými provazy a bez magie. Harry se usmál a přivolal jejich hůlky.Všechny před jejich očima zlomil a odcházel na večeři s pocitem dobře vykonané práce.

Navíc dají na nějakou dobu pokoj, protože bez hůlky asi kouzlit neumí. Chvilku trvá sehnat hůlku, která sedí.

Když přišel do hodovní síně, tak se usadil mezi profesory a dal se do jídla. Cítil na sobě  pohledy jak studentů, tak profesorů. Okázale je ignoroval a nedával najevo, že by mu nějak vadily.

Jedl klidně, ale přesto rychle. Dojedl oproti ostatním studentům rychle a hned odešel pryč.

Ve svém pokoji vzal všechny knihy, které měl vypůjčené a odnášel je do knihovny. Sice byla zamčená, ale on se dostal přes zabezpečení a položil všechny knihy na pult, kde seděla knihovnice.

Při odchodu zase zabezpečil knihovnu, jak byla.

Teď už měl všechny povinnosti hotové a mohl jít odpočívat. Na pokoji si napustil pořádnou vanu s pěnou a pohodlně se do ní ponořil. Chvilku jenom chrochtal blahem a pak se jeho myšlenky stočily jinam.

Musím vymyslet plán, co prvně udělám v Anglii. Nemůžu tam jenom tak napochodovat, to bych přišel o moment překvapení. Shánět a nebo dokonce stavět dům je zbytečné. Koupím si na Příčné ulici stan, který zevnitř je jako dům. Potom zajdu do Chroptící chýše a někde uvnitř ho postavím. Zabezpečím to tam a půjdu obhlídnout nepozorovaně všechny přátele. Jo, jenže jak zjistím, kde jsou? Tak obhlídnu Doupě, Grimauldovo naměstí a Dexův dům. Když bude všechno v pořádku, tak zajdu za Brumbálem do Bradavic a poptám se jaká je situace, potřebuju zjistit všechny informace posledních pěti let. Dál budu jednat podle uvážení.

Ležel ve vaně a přemýšlel jaká je asi nejpravděpodobnější situace. Nešlo to pořádně odhadnout, neboť nevěděl jak dobře pracuje Fénixův řád nebo Ministerstvo kouzel Anglie.

Po půl hodině odpočinku ve vaně se převlékl do věcí na spaní a vykonal hygienu. Poté ulehl do postele, i když bylo teprve devět hodin.

Usnul rychle, protože události posledního měsíce byly šíleně hektické a on potřeboval odpočinek jako sůl. Navíc, když ho čeká zítra Anglie.

S touhle myšlenkou usnul…       

Ráno nevstal právě odpočatý, ale hned po ranní očistě mu bylo lépe. Zaběhl si na fyzičku kolem hradu, což mu dalo pořádně do těla. Když přiběhl k sobě na pokoj, tak si dal lehkou sprchu a mrkl na hodiny. Bylo přesně osm hodin a cesta k řediteli trvá jenom patnáct minut, ale rozhodl se že tam bude dřív však to vadit nebude. Snad.

Hůlkou nad sebou levitoval s kufry a rozhlížel se kolem sebe. Byl to jeho druhý domov, až teď mu došlo jak moc mu Bradavice chybí. Sice nebyly tak honosné a magické jako Faraonská akademie, ale přesto měly své kouzlo. Asi protože tam studovali jeho rodiče a kmotr.

Všechno kolem se mu zdálo, takové jiné. Už z téhle akademie nebyl tak vyjevený a užaslý jako na začátku.

Než se pořádně vzpamatoval, tak stál před ředitelnou. Hluboce oddechl a zaklepal. Chvíli bylo ticho, než se ozvalo.

,,Dále.“

Harry vstoupil do prostorné ředitelny. Byl už tady mnohokrát, ale stejně se rozhlédl. Přejel pracovnu ředitele bystrýma očima a spočinul na velkém globusu světa, který se pomalinku otáčel. Sem tam někde zablikala nějaká světýlka, což znamenalo Černou magii, zakázané kletby nebo kouzlení nezletilých. Znal tenhle artefakt, protože o něm četl. Byl dost vzácný a u ředitele ho viděl poprvé.

,,Kde jsi ho sehnal?“ Zeptal se překvapeně.

,,Jeden překupník, který většinou obchoduje s Černou magii mi ho skoro dal, protože nevěděl co to pořádně je. Chtěl po mě pět set galeonů a myslel si, kdo ví jak nevydělá,“ zasmál se hluboce Merlin.

Doopravdy měl ten globus a radar magie o hodně větší cenu. Možná až dvacet tisíc galeonů. To Harry moc dobře věděl, proto se taky zasmál.

,,Harry doufám, že máš plán a nejdeš tam nepřipravený,“ neodpustil si Sebastian.

,,Mám plán a jsem připravený na vše, co se tam děje,“ kývl.

,,Dobrá v tom případě nebrání nic tomu, abychom se rozloučili.“

Merlin k němu přistoupil a otcovsky ho objal. Chvilku se objímali a pak Harryho poplácal po zádech.

,,Mám tě rád Harry, když si sem přišel byl jsi jenom jako talent, avšak teď si už velký kouzelník, co mnoho již dokázal a ještě víc dokáže.Vím že o tobě ještě uslyším a kdykoliv na začátku roku si můžeš přijít dodělat ještě jeden rok,  popřípadě se další rok vzdělávat v knihovně. Tady jsem ti něco koupil,“ řekl a podal mu dárek.

Harry ho přijal a rozbalil.

Obdivně hleděl na lehce ohnutou šavli a podle záštity poznal elfskou práci. Elfských šavlí je na světě možná tři desítky, víc ne. Mají pro sběratele nevyčíslitelnou hodnotu, navíc v boji nikdy nezklamou. Odrážejí se od nich všechna kouzla a kletby včetně té nejhorší zakázané kletby.

Lehce vytáhl šavli a podíval se na ni. Poznal slitinu stříbra a elfkého kovu, což byla u těchto zbraní neobvyklá kombinace. Stříbro, protože působí na vlkodlaky a upíry. Elfský kov je velmi pevný a magicky založený, proto odráží všechny kouzla a kletby. Potěžkal meč a překontroloval, jestli je opravdu vyvážený, nijak ho nepřekvapilo, že byl.

Zastrčil ho zpět do pochvy, která elfská už určitě nebyla ale to mu nijak nevadilo. Pohlédl z šavle na svého bývalého profesora a vykoktal se.

,,Pane já nnnevím, co říct,“ zapomněl Harry na tykání.

,,Nemusíš říkat nic, zasloužíš si to,“ usmál se na něho.

,,Já pro tebe nic, ale nemám,“ řekl sklesle, že ho nenapadlo na rozloučenou něco mu koupit.

,,To nevadí, nic od tebe nechci. No krom toho, abys porazil Voldemorta,“ usmál se přívětivě.

,,To slibuju,“ ušklíbl se nebezpečně.

,,Teď už bys měl jít, je nejvyšší čas.“

Mávl několikrát hůlkou a zmenšil si kufry s koštětem, které si zastrčil do kapsy. Usmál se na ředitele a ten mu úsměv oplatil. Nabral hrst letaxu a hodil ho do krbu.

,,Děravý kotel,“ křikl a pak už se jenom točil.

Už nezahlédl, jak řediteli skápla slza, protože se právě pokoušel sledovat v té rychlosti krby, které jakoby probíhaly kolem něho. Netrvalo to ani pět minut a vytočil se jako káča z krbu v Děravém kotli.

Všichni se po něm podívali. Jenže viděli jenom vysokou postavu s hlubokou kápí na hlavě, ještě že si ji nasadil, protože by přišel o moment překvapení hodně rychle. Teď už se na něho zase nikdo nedíval a všichni si věnovali zase svému.

Harry se radši rychle zdejchnul nebo spíš prořítil se vchodem na Příčnou ulici. Všude byli krámky pozavírané, žádná možnost něco si koupit jenom sem tam nějaký zašlý krámek, ale jinak nic co tu kdysi bývalo. No krom Gringotovic banky a obchodu hůlkaře pana Ollivandera.

Tak to bude muset změnit plán. Nejprve obhlídne to co chtěl a pak uvidí. První na seznamu bylo Doupě. Takže se jako ve škole celým svým tělem soustředil na Doupě a s hlasitým prásk se přemístil.

Objevil se v nedalekém lesíku od Doupěte. Cítil tady hodně temných tvorů kolem sebe, proto se pohyboval tiše a seslal na sebe nepáchnoucí kletbu, která ho zbaví jakéhokoli pachu, aby ho žádný temný tvor nemohl cítit. Opatrně obhlédl okolí a zjistil, že kolem 2 kilometrů není žádný temný tvor, protože použil vyhledávací kouzlo.

Rengte ostreon kilop

Podíval se na Doupě a jasně viděl postavy. V jednom pokoji byla postava s nějakým dítětem v postýlce. Podle postavy soudil mladou ženu do třiceti let.

Jinak kuchyně byla několikrát zvětšena a v ní bylo možná čtyřicet postav.  Napočítal kolik žen a mužů, ale řekl by že muži lehce převažovali. Poznal tam Moodyho a Brumbála. Další postavy nešly odhadnout.

Pravděpodobně se konala porada Fénixova řádu a poznal, že se řeší něco vážného, protože Moody divoce rozhazoval rukama.

Chtěl by si poslechnout něco zajímavého, jenže nevěřil, že to nemá Brumbál pojištěné těmi nejsilnějšími zaklínadly, co zná. Nechtěl pokoušet, tak se radši stáhnul. Pokusí se zastihnout Brumbála samotného v ředitelně.

Už chtěl zrušit tohle zaklínadlo, když uviděl jak se všichni přiblížili k jedné stěně. Chvilku na ni zírali a pak se všichni vyřítili rychlostí blesku ven.

Běželi za protipřemisťovací bariéru a přemístili se.

Zůstali tam jenom tři lidi, plus žena nahoře s dítětem. Harry namířil hůlku na místo odkud se přemístili a zjistil místo, kam zmizeli. Byly to Prasinky. Okamžitě se přemístil.

Hleděl na vyrovnanou bitvu. Sice bylo smrtijedů o dvacet více, přesto Fénixův řád stahoval náskok. Bylo to dost krvavé a nepoužívala se žádná kouzla typu expeliarmus nebo mdloby na tebe.

Zrovna zahlédl Rona a Hermionu jak se navzájem kryjí. Byli dokonale sehraní a proti nim stála Avery a Nott. Poznal je i po těch letech. Podíval se vedle a zrovna Pastorkovi nějaká kletba z Černé magie urvala obě nohy. Okamžitě začal řvát neuvěřitelnou bolesti, která by se dala rovnat Cruciatu od Voldemorta.

Nejlepší souboj byl souboj Brumbála s neznámou postavou s kápí. Brumbál hodně prohrával a měl silnou ránu v boku, navíc mu chyběl kus ruky, ale to nebyla rána z tohoto boje.

Když Pastorek zařval bolestí, tak se Brumbál obrátil, což by se mu málem stalo osudným  nebýt nové posily. Harry vystřelil protikouzlo a zrušil silnou kletbu, která byla, jak jinak, z Černé magie, ale Vyšší Černé magie.

Brumbál se podíval na toho, kdo ho zachránil, ale neměl šanci ho poznat, protože on měl pořád kápi. Všichni se zastavili, protože neznali někoho, kdo právě zachránil mocným kouzlem Brumbála. Bylo ticho, které přerušoval bolestný křik Pastorka, jenže někdo vyslal omračující kouzlo aby nemusel trpět.

,,Vyzývám tě na souboj na život a na smrt, který rozhodne jestli odejdete nebo ne!“ Řekl protivníkovi, který doteď bojoval proti Brumbálovi.

Hermiona si dala ruku před pusu. Harry to periferně zahlédl, ale nevěnoval tomu pozornost.

,,Jak je libo,“ usmál se sebejistě jeho soupeř, i když mu neviděl do tváře poznal to z tónu.

,,Tři…Dva…Jedna…Teď…,“ odpočítal jeden smrtijed.

Harry jenom tak líně stál a čekal, co jeho soupeř použije za kletbu. I když to nevypadalo, byl vyhecovaný a ostražitý jako už dlouho ne.

Avada kedavra

Harry bleskově ustoupil o krok a kletba trefila do domu, kde zanechala ve stěně pořádnou díru. Jenom se ušklíbl a začal utočit.

Fuciont mozkomore

Avada kedavra

Mones de erte

Crucio

Předposlední kouzlo způsobovalo mučení, jako kdyby vám někdo vrtal do kostí,  což je nejhorší bolest. Tohle kouzlo působilo dokud oběť nezemřela.

A poslední kouzlo roztrojil, takže na něho letěly místo jednoho tři paprsky Crucia.

Harry bedlivě sledoval, co udělá. První kletbu zneškodnil protikletbou, druhé kletbě se otočkou letmo vyhnul. Další kletbě uhnul, jenže poslední kletbě neměl jak uhnout a narazily do něho všechny tři paprsky.

Mučil ho deset minut a on ještě pořád nezačal křičet. Po dalších dvou minutách se rozeřval, tak silně že to všem trhalo uši. Mučil ho ještě dalších deset minut,  než upadl do bezvědomí. Byla to dlouhá doba, ale vůbec mu nevadilo ho mučit.

Zbavil ho magie navždy, pak si přivolal jeho hůlku a zlomil ji. Nakonec ho znovu omráčil a svázal. Nikdo nic neřekl a Harry neměl náladu, ještě skončit.  Bylo načase, aby někdo zkrotil smrtijedy.

Bontre untres firet

Vystřelil bleskově kletbu z Vyšší Černé magie a kletba působila jako velká bomba. Všechny smrtijedy to odhodilo a hodně jich nevstalo. Belatrix poznala,  že nemá šanci a dala povel aby se všichni stáhli. Ještě než se přemístila, tak na něho vyslala tři smrtící kletby, jednu která mu měla utrhnout ruku a znovu smrticí kletbu. 

Třem kletbám se velmi těžce vyhnul a čtvrtá mu udělala řádnou díru v břiše. Páté kletbě zabránil, aby ho trefila jen díky tomu, že jí do cesty postavil meč. Kletba se neškodně odrazila do domu vedle něho.

PRÁSK

Všichni smrtijedi byli pryč. Harry spadl na zem, už se nedokázal udržet na nohou. Podíval se na své břicho.Kus boku byl urvaný a vypadalo to velmi škaredě.

Enstre intreo magike magic une estre fontre delaktrivione istr

Z jeho hůlky se linulo zlatavé světlo a jeho bok se začal dostávat do stavu, jako byl před kletbou. Hned co dokouzlil, tak padl na záda a mohutně se vydýchával.  Vytáhl z kapsy kufr, rychle ho zvětšil a vyndal dva posilňujcí lektvary, které do sebe hned nalil.

Tohle trvalo tak tři minuty a to se k němu nebezpečně přiblížil Brumbál, kterého podpíral Moody. Harry rychle zavřel kufr a zase ho zmenšil. Vzal ho ze země a dal do kapsy.

,,Kdo jste?“ Zeptal se Brumbál.

Harry se na něho ani pořádně nepodíval a šinul si to k Pastorkovi. Hermiona teď u něho klečela a léčila ho, ale jenom tak aby nevykrvácel.

,,Uhni,“ řekl ostře a Hermiona okamžitě odstoupila.

Podíval se na něho a pak se otočil na všechny, kteří ho sledovali.

,,Zachráním ho, ale pak mi budete muset zaručit, že mě necháte u sebe než se vzpamatuji a nesundáte mi kápi. Dobře?“ Zeptal se všech.

,,Máte mé slovo,“ přikývl Brumbál.

Harry k němu přiklekl a začal kouzlit. Musel použit jedno zaklínadlo, které ho vyléčí, ale tohle zaklínadlo měli dělat minimálně tři dobří kouzelníci. Kdyby neměl tak vysokou manu, tak by se na to radši vykašlal, ale nechtěl ho nechat umřít.

Kouzlil tak patnáct minut a Pastorek Kingsley pomalu, ale jistě umíral. Dalších pět minut nevydrží, ještě chvilku zaklínal a pak omdlel. Pastorkovi začaly růst nové nohy, vypadalo to jako zázrak, ale to byla jenom náhrada, nedalo se s nimi hýbat.

   

  

  Díky za optavu patří lianell... diky moc

 

 

 

 

Poslední komentáře
22.12.2013 15:19:48: prosím o další kapitolu smiley${1}
06.04.2012 11:45:46: děsně skvělá povídka, přidej prosím další kapitolu. Píšeš vážně skvělesmiley${1}
30.05.2010 19:53:14: já myslel ten co proti harrymu bojoval tak ten kdo byl
29.10.2009 15:03:38: Piš dál je to hrozně napínávý