Gideonův svět povídek

Hodiny

Pokec

Harry Potter a moc vědění

1.Kapitola-Zvrat

1.Kapitola

        

Ráno se probudil a cítil se nepřirozeně unavený. Odešel do koupelny a prováděl ranní hygienu, když v zrcadle zahlédl na krku dvě krvavé tečky. „Ksakru!“ zaklel.

Vůbec nevěděl, co se bude dít. Je upír nebo ne?Nebo se chtěl upír jenom napít? Moc toho o upírech nevěděl. Každopádně byl vystrašený jako ještě nikdy, možná víc než když stál proti Voldemortovi nebo dokonce baziliškovi.

Umyl se a v pokoji na sebe vzal nejlepší mudlovské oblečení, co měl. Vytáhl peníze, které měl ukryté pod dutým prknem v podlaze, a vyšel opatrně z domu.

Když ho slunce nepopálilo, tak to bral jako dobré znamení, ale tušil, že upírství se může projevit až za nějaký čas. Zamkl dům, který zabezpečil tím stejným zaklínadlem jako včera, a odešel k hřišti.

Odmávl si kouzelnický autobus a chvilku čekal. Od Hermiony věděl, že je to levná doprava kouzelníků, když se chtějí přesunout a nechtějí se přemisťovat, nebo se ještě nemohou přemistovat. Autobus před ním stál opravdu za chvilku.

„Dobrý den, vítá vás kouzelnický autobus. Já jsem Stan Silnička a budu vás provázet během jízdy.“

„Dobrý den, já bych chtěl na Příčnou ulici. Do nějaké boční uličky nejlépe,“ řekl Harry.

„Nejsi ty Harry Potter?“ zeptal se potichu Stan.

„Ano jsem, ale prosím, nekřič to všude,“ požádal ho Harry.

„Erle, tak tenhle mladý muž bude mít přednost, takže k Příčné ulici,“ řekl řidiči.

Harry se usadil a pořádně se chytil, což dobře udělal, protože cesta byla poměrně dost nebezpečná. Obdivoval Stana, který už vždycky odhadl nějakou prudkou změnu směru, takže se chytil vždycky včas. Během deseti minut byli u Příčné ulice.

„Dvacet pět srpců,“ naúčtoval mu Stan.

Harry mu dal rychle peníze, kývl na rozloučení a už si to mířil do nejbližšího knihkupectví. Jenom co vešel, pozdravil a šel rovnou za prodavačem.

„Prosím vás, kde najdu knihy o upírech?“ zeptal se přímo.

„Pojďte za mnou, mladý muži,“ vyzval ho postarší pán, co měl hnědé vlasy protkané jemným stříbrem.

Dovedl ho k jednomu regálu a ukázal mu, kde zhruba jsou knihy o stvořeních noci. Vzápětí se zeptal, jestli si bude ještě něco přát, a když Harry zavrtěl hlavou, tak odešel, aby měl klid.

Co byste měli vědět o upírství

 

Otevřel knihu na obsahu a našel si kapitolu „Jak poznat upíra nebo upírství“.

 

Upírství se dá zjistit kouzlem Gerte blade, kdy spirálovitě zakroužíte hůlkou. Na konci spirály zamíříte na toho, u koho chcete zjistit, jestli je upír. Pokud na konci hůlky zabliká červené světlo, tak výsledek je negativní, ale pokud zelené, pak je to upír nebo je nakažen.

 

Harry na nic nečekal a mávl hůlkou přesně, jak bylo napsáno v knize.

„Gerte blade.“

Chvilku se nic nedělo, jakoby se hůlka rozmýšlela a pak se rozsvítilo červené světlo. Vzápětí jej ale vystřídalo zelené světlo. Harry byl pořádně zmatený. Proto se podíval se zpět do knihy.

 

Existuje ještě asi sedmiprocentní možnost, že zabliká červené světlo a vystřídá jej zelené. To znamená, že vaše magie vám zůstane. Protože u většiny pokousaných kouzelníků dojde k mutaci magie, můžou ovládat pouze magii upírskou. Jenže u těch sedmi procent dojde též k mutaci, ale úplně odlišné. Jádro kouzelníka dospěje během tří měsíců, což znamená, že po dobu tří měsíců bude kouzelník silně unavený, ale jeho kouzla budou sílit a sílit.

 

Harry zaklapl knihu a dal si ji bokem. Potom vybral ještě dalších dvacet knih o upírství. Magie upírů byla obsáhle vysvětlena v dalších třech knihách. Našel i knihu s názvem „Lexikon upírských kouzel“. Prošel si ještě knihkupectví a do bezedného košíku přihodil také knihu o základech bílé magie. Potom přidal knihu s názvem „Moc a co byste o ní měli vědět“ a další knihy, které se týkaly témat, jak zvětšit magické jádro a podobně.

Když došel k pultu, tak mu bezedný košík napočítal sumu, kterou měl zaplatit. On dal peníze a mohl odejít i s bezedným košíkem, aniž by někdo věděl, co koupil za knihy.

„Geniálně promyšlené,“ musel Harry uznat. Maximální soukromí zákazníků. Domů se dostal opět kouzelnickým autobusem.

Když byl doma, na nic nečekal a otevřel knihu na stránce, kde přestal, protože musel vědět co nejvíce.

Hned následující strana byla věnovaná menšině pokousaných kouzelníků, kterým magické jádro nebude mutovat.

 

U této menšiny proběhne tříměsíční cyklus. Bude velmi náročný a u pár kouzelníků se stalo, že ho i nepřežili. Pokud se bude kouzelník magicky vyčerpávat během tohoto cyklu, tak sice posílí své jádro, jenže musí dbát na to, aby fyzická únava byla vždy v normě únavy. Musí co nejvíce jíst a hlavně nesmí pít žádné lektvary, jinak bude následovat okamžitá smrt. Tato část upírů má výjimečnou schopnost a to, že mohou vycházet na slunce, ale o to více jsou vysazeni na stříbro. Pokud se tohle neštěstí v podobě upírství stalo kouzelníkovi, co navštěvuje teprve střední školu, tedy ještě nenabyl sedmnácti roků, tak se stane zvláštní věc. Jeho moc se bude rozvíjet, dokud to půjde, ovšem až bude jádro na určitě hranici, tak se to zastaví. Jenže během té doby nesmí kouzelník pít lektvary ani se přemáhat po fyzické stránce. Upírství dává možnost zastavení stárnutí u kouzelníků. U mladších sedmnácti let se stane to, že normálně dospěji, ale na prahu dospělosti se zastaví jejich další vyvíjení.

Tato skupina ovládá také magii upírů, jenže se na to musí více soustředit. Jinak jako u všech ostatních upírů na ně platí určité kletby více, jenže oproti ostatním upírům nebudou mít vrozenou akrobacii a další fyzické nadaní. Nevýhodou této menšiny je, že musí pít krev, ale musí být lidská a během vyvíjejícího se cyklu by ji měli pít každý den, jinak se rychle jedinec vyčerpá, což bude mít za následek smrt.

Stejně jako všichni upíři i oni mají větší odolnost vůči některým kouzlům, avšak pohlcení kouzla je stojí poměrně velké vyčerpání magie. Zabít je lze buď stříbrnou kletbou, nebo dalšími kletbami určenými na jejich zabíjení. Další možností je kůlem do srdce popřípadě něčím ostrým do srdce.

Většina upírů má tzv. „zatahovací zuby“, které vysune vždy na krmení.

 

Harry položil otevřenou knihu na noční stolek a zapřemýšlel.

 

„Ještě že se dneska mají vrátit příbuzní, aspoň nebudu muset shánět krev. Takže krev mám zajištěnou na tři dny dopředu, pak budu mít snad dostatečně nastudované upírství, abych si mohl sehnat potravu sám. Zatím to vypadá, že upírství nemá tolik nevýhod, jak se může zdát. Kdybych o tom nic nevěděl, tak bych byl určitě vystrašený, co se bude dít, ale vlkodlactví by bylo horší,“ dumal.

 

Četl knihu od začátku a do jedné hodiny v noci ji přečetl celou. Byla tam historie a významné rody upírů. Dozvěděl se, že upírství je na padesát procent dědičné. Jejich magie se učí i roky a je bez hůlky. Upírství se přenáší jenom úmyslem upíra nebo nechtěným darováním, což je velmi výjimečné. Bylo toho hodně a cítil, že hlavu měl přeplněnou novými informacemi.

Věděl, že jeho příbuzní přijeli přibližně před hodinou, protože slyšel auto. Doufal, že teďka už spí. Potichu se vkradl Dudleymu do pokoje. Věděl, že jeho bratranec tvrdě spí, přesto chtěl mít jistotu, a tak na něho seslal: „Mdloby na tebe“.

Potom se přisál a cítil, že mu krev proudí do úst. Když skončil, tak cítil nově nabranou neuvěřitelnou sílu. Jeho zuby se zatáhly hned po skončení krmení.

„Medico,“ zahojil svému bratranci ranku, kdyby si náhodou doopravdy myslel, že to byl upír. Odešel do svého pokoje a přemýšlel.

Během prázdnin si dokáže zaopatřit krev a dokáže si udělat i zásoby, jenže v Bradavicích bude muset utíkat do Prasinek pro krev, protože Brumbál by poznal, že někdo potají vysává studentům krev, protože po probuzení je znatelná jejich apatičnost. Ze začátku by to možná ututlal, ale později by to prasklo. Navíc, pokud mu bude moc dále růst, nemůže hrát famfrpál, protože to není procházka růžovým sadem ale poměrně hodně náročný sport. Teďka se musí naučit hlavně sehnat si krev a zjistit o tom co nejvíce. Pokud si stihne nastudovat všechny knihy, jak má, a naučí se klady a zápory, pak by mohl se štěstím dokázat žít s tímto problémem v utajení. Nechal už úvah a šel spát. Bylo něco po třetí hodině v noci, když usnul.

Vzbudil se pět minut po sedmé hodině maximálně odpočinutý. Vykonal ranní hygienu a šel na snídani. Pozdravil se s příbuznými a sledoval svého bratrance, jenže ten se zdál, že mu ani nic není. Možná snědl na snídani zase o něco víc, než si pamatoval.

Po snídani se v pokoji zamkl a než začal číst, začal cvičit kouzlení. Zopakoval si všechny útočná kouzla, co znal z obrany proti černé magii, na skříň, která po útoku každého kouzla byla opravena. Když dokouzlil, tak by se normálně cítil unavený, ale teďka se cítil skvěle, jako kdyby to byla rozcvička. Začal se učit nová kouzla z učebnice pro třetí ročník a zkoušel hlavně ty, co mu nešla. Do oběda se stihl naučit zbytek kouzel z obrany, co se měl učit ve třetím ročníku.

Na oběd nešel, protože snídaně ho nedokázala nasytit a cítil, že jídlo mu nedá žádnou energii. Navíc, když vynechá za den jedno jídlo, nebudou ho z ničeho podezírat.

Zbytek dne se učil něco o upírství z knih, co si koupil v knihkupectví. Zjistil další zajímavé věci. Například, že existuje zabezpečení proti upírům, které ho dokáže ochromit, takže zase nebude tak jednoduché se dostat ke krvi. Existují také krvelační upíři, kteří dbají spíš na fyzickou zdatnost a ti vyvražďují ostatní upíry. Takže upíři mají pořád mezi sebou něco jako občanskou válku. Navíc existují lovci, kteří za každého zabitého upíra dostanou na ministerstvu padesát galeonů, ať už za živého nebo mrtvého. Upíři mají přirozené nadání na černou magii, nitrozpyt, nitrobranu a matoucí kouzla.

Neuvěřitelně toho hodně získal, ale věděl, že je větší pravděpodobnost, že ho zabije nějaký krvelačný upír nebo lovec, než že se dožije sta let. Navíc našel i pár kouzel na vyhledávání upírů, takže bude problém se ukrýt.  Ovšem nalezl i maskující a rušící štíty, které zabezpečí jeho bezpečnost, tedy aspoň dočasnou.

Okamžitě začal dělat kolem domu nějaké ochrany. Jenže trvalo mu to ještě o to déle, že se je musel nejprve naučit. Bohužel byl problém v tom, že takových ochran byl asi šest a každá mu trvala se naučit asi hodinu.

O půlnoci byl vysílený a to měl vykouzlit ještě jeden štít, který kryl ostatní štíty před odhalením, protože většina lovců hledala přímo magií krytá místa. Musel zariskovat vykouzlit ještě jeden štít. Věděl, že to bude na hranici možností, ale musel.

Za hodinu a čtvrt se mu podařilo konečně vytvořit potřebný krycí štít.

Vysílený byl opravdu na hraně. Rychle šel do ložnice svojí tety a strýce, přistoupil k Vernonovi a přisál se mu ke krku. Ani ho pro jistotu neomráčil. Sál pořádně, protože s každou kapkou měl více a více sil. Přestal radši po pěti minutách, protože více než pět minut nebylo doporučeno v knize. Zahojil strýci ránu na krku a odešel spát, aniž by si uvědomil, že pokud by se strýc zbudil, nastal by velký problém.

Ráno se zase probudil v sedm hodin. Osprchoval se a šel do kuchyně na snídani, protože včera nechtěně zapomněl na večeři. Pořádně se nasnídal a sledoval Vernona, který měl unavený výraz na tváři a kolem očí kruhy. Petunie se ho dokonce ptala, jestli mu něco není a ten ji nevrle odbyl, ať se nestará. Harry se ušklíbl a šel radši do pokoje.

Začal si pročítat knihu o základech bílé magie, během toho taky zkoušel i kouzla, co tam byla popsána. Byly to štíty a protikletby, našel tam i napsáno patronovo zaklínadlo, ale to se mu nepovedlo, takže mu z hůlky vyšel jenom náznak slabého štítu ale ne hmotný patron.

K obědu už cítil mírnou únavu, protože kouzla bílé magie byla asi náročnější než obrana, i když to byly jenom základy.

Už chtěl jít k obědu, když přiletěla konečně Hedvika. Předala mu hned dva dopisy a šla do své klece, kde se okamžitě posilnila. Harry otevřel první dopis, který byl samozřejmě od Rona.

 

Ahoj Harry,

Hermiona má přijet už za dva dny a určitě pro tebe bude mít také dopis, proto jsem řekl Hedvice, ať si odpočine. Taky jsem byl překvapený, když mi to mamka řekla, až potom jsem to přečetl v Denním Věštci. Taťka říkal, že teďka jsou na ministerstvu kvůli tomu poměrně problémy, ale rušit se to nebude. Ginny je už v pořádku a mám tě od ní pozdravovat. Mám pro tebe špatnou zprávu, ale jedeme za Charliem do Rumunska, kde dostal novou práci s divokými draky, takže to budeme muset odložit. Chtěl jsem, ať jedeš s námi, ale Brumbál řekl, že bys měl radši zůstat u příbuzných. Mrzí mě to, ale neboj, 14. srpna si tě v pět hodin vyzvedneme. Čekej nás sbalený.  

Ron

                                          

 

Vůbec mu nevadilo, že se posune jeho odchod od jeho příbuzných, aspoň bude mít více času na plán, jak se bude chovat v Doupěti, které bude plné lidí a nebude jednoduché zakrýt své upírství. Otevřel dopis od Hermiony, který byl na rozdíl od Ronova dopisu napsán úhledným písmem.

 

Ahoj Harry,

mám se fajn. Byla jsem s rodiči na dovolené v Řecku a bylo tam krásně. Co ty? Trápí tě moc tví příbuzní? Doufám, že ne a že sis našel nějakou zábavu, které se můžeš věnovat nebo si jí aspoň krátit čas. Já pojedu s Ronem za Charliem. Určitě to bude skvělý poznávací výlet, kde se dozvím něco nového o dracích. Už se těším na 14. srpna.

 Pa, Hermiona

 Trošku ho vyvedlo z míry, že Hermiona jede s Ronem, i když to vlastně bylo logické, jenom si to neuvědomil. Schoval oba dopisy do stolu a šel na oběd.

Jeho strýci bylo už podstatně lépe podle toho, jak si přidával na oběd jednu porci za druhou. Harry jedl zlehka. Po obědě nešel do pokoje, ale rovnou zamířil ven. Musel najít člověka, kterého vysaje, nemohl se prostě vkrást do domu a riskovat.

 Procházel se, když našel jeden zapadlý dům kousek od hřiště. Bydlela tam starší dáma, která právě věšela prádlo. Znal ji od vidění, když byl u příbuzných. Děti neměla a manžel odešel s jinou, aspoň co slyšel od Petunie. Otočil se a šel zpět domů. Za chvilku už byl ve svém pokoji a znovu si rozšiřoval obzory o tom, co se z něho stalo.

Během hodiny zjistil, že magie upírů je poměrně stará magie, která je rozvíjena více než od dob Merlina. Její složitost byla pokládaná jako ta nejtěžší, na druhou stranu se ji mohou upíři učit celý život, protože jsou nesmrtelní. Takže čím více roků má upír, tím je mocnější a ti nejstarší upíři jsou neuvěřitelně mocní kouzelníci, kteří řídí jenom svůj rod a nestarají se o ostatní. Jenom o sebe a svoje příbuzné.

V lexikonu upírských kouzel našel návod k nejlehčím kouzlům. Měl použít levou ruku, protože druhou většinou upíři bojovali zbraní. Kouzelníci, kteří kouzlili bez hůlky, požívali vždy pravou, protože jim to tak šlo lépe.

 

„Amnes- Uspání oběti před krmením, popřípadě omračovací kouzlo. Toto kouzlo zastaví jediný kouzelnický štít Omnes který je ze střední bílé magie.“

 

Harry měl nakreslený v knize přesný pohyb rukou, ale jinak žádnou teorii. Začal zkoušet tohle kouzlo na myš, kterou přeměnil z knihy. Z ruky se mu nepovedlo vyslat ani žádný paprsek.

Cvičil to ještě tři hodiny, ale bez jediného výsledku. Cítil se ale vysílený, jako kdyby kouzlil. Přestože ho to přestalo bavit, pořád se soustředil na dané kouzlo, ačkoli mu to vůbec nešlo a nezlepšoval se.  Pak začal zkoušet bílou magii, co se naučil, hlavně aby se unavil.

Ještě hodinu a půl se učil nová kouzla, která ho magicky velmi vysílila, protože mu přece jenom bylo 13. Naučil se štít Fretgos, který pohltil všechny útočné kletby, které se učil v obraně proti černé magii.

Když byl opravdu unavený, tak si lehl zpět na postel a vytáhl si knihu s názvem „Jak zvětšit magické jádro“ a začal si číst:

 

Na první pohled se dá říct, že někdo je nadaný a má geny pro to, aby dokázal velká kouzla a někdo je prostě obyčejný kouzelník, ale všechno záleží na době před dovršením sedmnáctých narozenin. Pokud dokážete magické jádro v té době poměrně dost namáhat, tak si zvykne na zátěž a velký výdej magie. Jenže pokud jste už dospělí a nemáte možnost zvrátit to, co již proběhlo, tak je tady ještě jedna možnost zvětšení moci. Meditací. Pokud naleznete svůj střed jádra, tak dokážete vyvolat o dost silnější kouzlo než normálně. Meditaci musíte zdokonalit na takovou míru, že dokážete za jakýchkoli podmínek najít svůj střed jádra. Není to nic jednoduchého, ale jde to. Chce to prostě trénink. Popis toho tréninku je v této knize.

 

Harry četl dál…

Byl do toho maximálně zažraný, protože ho to zaujalo. Navíc v knize o upírské magii viděl zmínku, že pro upírské kouzlení potřebujete vnitřní rovnováhu a ta mu asi chyběla, protože se jeho jádro pořád zvětšovalo a měnilo. Pokud by ale našel svůj střed, tak by možná dokázal upírskou magii. Byla to jeho domněnka, ale musel se něčeho chytit.

Od knihy odvrátil oči, až bylo po druhé hodině. Zavřel ji, ale nezapomněl si dát záložku tam, kde dočetl.

Neslyšně otevřel dveře a kradl se do ložnice jeho příbuzných, kteří nic netušili. Když byl u postele ze strany Petunie, tak na nic nečekal, omráčil ji obyčejným Mdloby na tebe a zakousl se.

Sál čtyři minuty a přestal, protože Petunie byla přece jenom žena a nechtěl riskovat. Když se najedl, tak se okamžitě vypařil z ložnice.

V pokoji si lehl do postele a zhasl světla. Znovu cítil čerstvě nabitou energii, jak mu proudí žilami. Než nad tím ale začal přemýšlet, tak už znovu upadl do krajiny snů, kde se mu zjevil zvláštní sen.

 

Stál proti nějakému kouzelníkovi a bojoval s ním. Byl to vysoký muž s kápí na hlavě. Kletba střídala kletbu, když v tom kouzelník vyslal neznámou kletbu a narazila mu do boku. Jakmile se dotkla jeho těla, kus jeho boku chyběl a začala se valit krev. Během chvíle viděl, jak umírá. Bylo zvláštní dívat se sám na sebe, když probíhaly jeho poslední vteřiny. Z posledních sil se podíval na kouzelníka, který na něho seslal tu kletbu a pak umřel…

Trhnutím se probudil, celý vyčerpaný a zpocený. Bylo půl sedmé a venku pomalinku svítalo.

Šel do koupelny, kde si dal pořádnou sprchu a přemýšlel nad tím snem. Vrtalo mu hlavou, jestli to něco znamenalo nebo ne. Každopádně to nechtěl podcenit, tak si pořádně ten sen vryl do paměti.

Po sprše mu bylo mnohem lépe, a tak se v pokoji protáhl. Cítil se nějaký ztuhlý. Když už byl relativně vzpamatovaný z nepěkného zážitku, který zažil ve snu, tak si vytáhl hůlku a knihu bílé magie.

Naučil se protikletby na kletbu Bombardo, škrtící kletbu Retrus a kletbu sectumsempra. Docela ho to unavilo, protože protikouzlo vyžadovalo stejné množství magické síly jako kletby samotné. Když cítil, že by to mohlo stačit, bylo právě deset hodin.

Vytvořil zaklínadlo proti vyrušení, takže žádný zvuk z venku se k němu nedostane. Sedl si do tureckého sedu uprostřed pokoje a snažil se najít svůj střed. Pokoušel se cítit magii uvnitř sebe.

 Po půl hodině bez jediného výsledku si zkusil vyčistit mysl. Což bylo také popsáno v knize, aby uklidnil svoji rozbouřenou magii, která každou chvilkou rostla. Snažil se na nic nemyslet, jenže mu to přišlo nemožné. Potom ho napadlo, že by mohl myslet na to, co je to nic, vzduchoprázdno.

 Přestavil si uvnitř své hlavy obyčejné nic a soustředil se na to. Teďka cítil, jak se pomalinku uklidňuje. Netušil, že čas běží a on tam jenom tak sedí a čistí si hlavu. Když se probral, tak bylo půl čtvrté.

Sice tímto cvičením zabil hodně času, ale teď se cítil tak klidně a vyrovnaně, že přemýšlel se zcela čistou hlavou. Mávl hůlkou a přeměnil knihu na myš, kterou uvěznil zase v krabici, aby mu neutíkala všude po pokoji. Natáhl před sebe levou ruku a vyřekl: „Amnes.“

Z ruky mu vyletěl slabý paprsek fialového světla, ale když narazil do myši, tak se na chvilku sice zastavila, ale po vteřině váhaní se jako kdyby znovu rozběhla po krabici a hledala cestu ven. Cítil, jak ho to kouzlo zmohlo, přestože bylo tak slabé. Přesto zkoušel to kouzlo ještě hodinu a půl. Bohužel se mu už ani jednou nepodařilo vyvolat ani paprsek.

V pět hodin šel na večeři, i když věděl, že ještě nebude nic. Vzal si jakoby z ledničky jogurt a snědl ho. Po slabém jídle odešel zpět do pokoje a připravoval si věci na večer.

„Tak dneska jdu poprvé na lov,“ ušklíbl se nad tou myšlenkou. Přišlo mu, že se hodně změnil za tak krátkou dobu. „Jenže i když jsem se změnil, tak nevím, jestli to bude stačit na odehnání lovce nebo jiného upíra. Spíše bych musel mít štěstí, abych dokázal porazit lovce nebo jiného zkušeného upíra,“ probíhalo mu hlavou.

Tušil, že lov je nejnebezpečnější část upírského dne. Právě tehdy zemřelo nejvíce upírů. Neměl na výběr, musel vsadit na to, že teďka bude riskovat a pak bude dostatečně silný na to, aby dokázal nějak zklidnit svůj život.

Připravil si hábit s kápí, kterou začaroval tak, že mu nespadne z hlavy. Nachystal si rukavice, aby měl co nejvíce krytou pokožku, a navíc bylo v jedné z knih o upírech zmíněno, že upíři používají hodně rukavice, aby se případně vyhnuli popálení stříbrem.

Když měl vše připraveno, tak si vzal knihu o upírech a začal si číst, aby se něco nového dozvěděl a zabil čas.

 

Existuje jedna upírská formule, která dokáže uchovat krev čerstvou, takže upír nemusí pořád chodit na lov. Odebere si krev do nějaké nádoby a použije dané kouzlo, jenže to kouzlo není zatím známo, protože upíři si ho chrání, neboť je to velká výhoda oproti ostatním rodům. Jsou známy dva rody, které znají toto kouzlo: je to nejstarší doložený upírský rod Rotnu a rod Sedretu.

Toto kouzlo ale platí pouze na nemagickou krev, protože magická krev obsahuje části magie a ta ruší kouzlo.

 

Harry přestal číst a přemýšlel: „Kdyby se mi to povedlo sehnat, tak by se moje šance na přežití zvýšili, jenže sehnat svitek nebo knihu s tímhle kouzlem bude více než obtížné. Spíš zemřu, když bych to chtěl ukrást, než kdybych se pokoušel přežít bez toho. Snad časem budu dost silný na to, abych to dokázal ukrást.“ Přestal uvažovat a otočil list na další kapitolu. A dále četl.

Dočetl další knihu. Dozvěděl se zase něco nového, ale nejvíce ho překvapilo, že kdyby pil krev vlkodlaka, vydrží třikrát déle bez krve než s mudlovskou nebo kouzelnickou krví. Což je poměrně hodně dlouhá doba.

Bylo přesně dvanáct hodin, když se začal chystat. Za půl hodiny byl připraven, začaroval se tak, aby měl úplně jiný obličej, protože kdyby se něco pokazilo a někdo ho viděl, tak ať zůstane pořád v anonymitě. Teď děkoval tomu, že se naučil něco z přeměňování ze čtvrtého ročníku. Byla to příprava na úplnou přeměnu těla, která se učila v pátém. Teď, s hůlkou už připravenou a schovanou v rukávu, vyrazil na lov.

K domu své oběti se dostal přes zkratku, kterou nikdo skoro nepoužíval. Před domem chvilku počkal a důkladně obhlédl okolí. Když nic nebezpečného ani podezřelého nenašel, vešel do domu. Jenže těsně předtím než odevřel dveře kouzlem, uslyšel za sebou zavrčení. Bleskově se otočil s hůlkou v ruce.

Proti němu stáli čtyři statní vlkodlaci, kteří se právě vyřítili z nedalekého lesa.

„Proč jsem si ksakru vybíral první oběť, která bydlí u lesa. Navíc jsem si měl uvědomit, že je dneska úplněk. Pokud to přežiju, tak musím začít přemýšlet,“ blesklo mu hlavou.

Vypadali opravdu nebezpečně a moc dlouho nepřemýšleli. Okamžitě po Harrym vystartovali.

„Impedienta! Kontez! Konjuktivitus! Bombarda!“

První kouzlo vlkodlaka odhodilo až zpátky do lesa, kde silně narazil do stromu, který se nalomil. Druhé kouzlo z bílé magie vlkodlaka okamžitě zabilo, protože mu zabránilo polknout, takže se zalknul slinami. Třetí kouzlo také zasáhlo svůj cíl a ten začal kňučet bolestí. Zastavil se a svalil se na zem, ale pořád dýchal.

Bohužel pro Harryho čtvrtému kouzlu se vlkodlak vyhnul a vzápětí po něm skočil. Ten na nic nečekal a hodil se metr vedle, aby se vyhnul aspoň prvnímu nárazu, který by ho smetl a pochyboval, že kdyby do něho narazil vlkodlak v plné rychlosti běhu, že by přežil.

Vlkodlak to nevybral a celou silou narazil do dveří, při kterých Harry stál ještě před chvílí. Celé vchodové dveře s části omítky byli fuč. Zvíře se nehýbalo a vypadalo minimálně omráčené.

Harry ani chvilku neváhal, přiskočil k vlkodlakovi, který po něm skočil a přisál se mu ke krku. Pil plnými doušky krev vlkodlaka, která byla o poznání výživnější než lidská. Během deseti minut vysál vlkodlaka a do sytosti se najedl.

Kvůli jeho nepozornosti si ale nevšiml, že první vlkodlak, kterého odhodil zpět do lesa a omráčil, se vzpamatoval a potichu se kradl zezadu k němu. Když to Harry zpozoroval, tak už bylo pozdě. Vlkodlak udělal jenom jeden dlouhý skok a přimáčkl ho k zemi. Hůlka mu vyletěla z rukou a skončila, kdo ví kde. Vlkodlak mu svým skokem zlomil minimálně několik žeber a rozškrábal mu hrudník svými drápy. Jedním máchnutím svých drápů zbavil oběť hábitu na hrudi a mohutně zavyl na důkaz toho, že získal svou oběť.

To už se ale Harry vzpamatoval a přemýšlel, jak by se mohl dostat zpod vlkodlaka a zneškodnit ho. Byla jediná možnost - upírská magie. Jenže znal jenom jedno kouzlo, které se mu navíc povedlo vyvolat jednou a ještě k tomu bylo neúčinné. Jak by dokázal pomocí tohohle kouzla zneškodnit dospělého vlkodlaka? Musí to aspoň zkusit.

„Amnes!“

Z ruky mu vyšel fialový paprsek a narazil vlkodlakovi do hrudi. Ten se podíval nebezpečně na svou oběť a z huby mu odkápl chuchvalec slin. „No tak to se mi nepovedlo,“ prolétlo mu hlavou, jenže to už se vlkodlak zakousl přímo do jeho boku a urval mu kus masa.

„Aaaa!“ zařval Harry bolestí.

„Musím to ještě jednou zkusit.“

„Amnes!“

Z jeho ruky mu vyšel ostře fialový proud světla, který narazil opět vlkodlakovi přímo do hrudi. Chvilku to vypadalo, že se nic neděje, jenže během chvilky se na něho zhroutil celý vlkodlak. Byl zavalený omráčeným vlkodlakem.

Povedlo se mi to,“ zajásal v duchu, jenže tušil, že teďka je málo pravděpodobné, aby ho někdo zachránil. I kdyby přišel Brumbál, tak mu dá lektvary a to ho zabije. A pochyboval, že existuje kouzlo, které by dokázalo zahojit takovou ránu. Vlkodlak nestihl ani polknout kus urvaného z něho.

Harry měl hlavu kousek od jeho krku, takže mohl aspoň svého soka zabít.  Zahryzl se mu do krku a plnými doušky pil krev. Jeden větší lok než ten druhý. Vysál ho tak, že v něm nezbila jediná kapka krve.

Během krmení si to užíval, takže si ani nevšímal svých ran, s kterými se dělo něco divného. Hojily se, čím více pil krev, tím rychleji se zacelovaly a zlomená žebra se spojovala, jako kdyby se dvoutýdenní proces srůstání kostí smrštil do několika sekund.

Po dopití se cítil naprosto svěže a vůbec ho nepálil bok. Pokusil se natočit hlavu, ale přes vlkodlaka neviděl.

Pokusil se vlkodlaka ze sebe svalit aspoň na bok, jenže to se mu nepovedlo. Zkusil to ještě dvakrát, teprve napočtvrté se mu to konečně podařilo. Celý udýchaný se postavil a zjistil, že všechny jeho rány jsou zahojené.

„No konečně to upírství má i plusy, ale pokud bych nebyl upírem, aspoň bych se nedostal do takové šlamastyky.“

Porozhlédl se po hůlce, nikde ji neviděl. Ale uslyšel jemné kroky ze schodu v domě. Podíval se, jestli se jeho špatná předtucha vyplní a bohužel se tak stalo. Jeho vyhlídnutá oběť šla opatrně ze schodů s baseballovou pálkou napřaženou k úderu.

Harry počkal, až bude na konci schodů, a pak vykoukl z rozbořených dveří. Napřáhl ruku a vyřkl: „Amnes.“

Kouzlo se mu povedlo a trefilo ženu, která okamžitě padla omráčená k zemi. Vzal ji okamžitě zpět do postele. Basebalovou pálku položil pod postel a odešel zpět dolů. Vysáté dvě těla vlkodlaků nechal zmizet. Vchodové dveře opravil obyčejným Reparo. Přešel k dvěma mrtvým vlkodlakům.

 Jeden ležel bez očí vykrvácený na zemi a druhý zcela nepoškozený, ale byl mrtvý. Krev by mohla v těle zůstat ještě nějaký čas poživatelná. Jenže kde by mohl schovat dva vlkodlaky? No pokud by se mu povedlo odlevitovat je až k sobě do pokoje, tak tam by mu to mohlo projít.

Obyčejným nadnášejícím kouzlem zvedl oba vlkodlaky a vydal se zpět k příbuzným. Cesta proběhla v klidu, jenom jednou málem potkal mudlu, naštěstí si ho včas všiml.

U dveří nechal jednoho vlkodlaka a druhého odlevitoval potichu až do pokoje. Stejně to udělal i s tím druhým a zamkl dveře do svého pokoje. Na vlkodlaky použil protipachový štít, který se naučil v knize „Základy Bílé Magie“. Nečekal, že by tenhle štít mohl někdy použít, ale přece jen se teď hodil.

Když zabezpečil vlkodlaky, aby nesmrděli, tak se podíval na hodiny. Bylo za pět minut čtyři ráno. Svlekl se a jenom v trenkách zalezl do postele.

Ráno se probudil až v devět hodin, zcela nabitý energií. Přehodil přes ty dva vlkodlaky deku a odemkl pokoj. Šel do koupelny, když ho oslovila Petunie: „Jedem na týden za rodinou, takže nám pohlídej barák a pokud bude něco v nepořádku, tak tady příští rok na prázdniny nebudeš,“ pohrozila mu Petunie a bez toho, aby čekala na odpověď, odešla.

Harry ani neměl potřebu to nijak komentovat. Osprchoval se a provedl ranní hygienu. Když v tom si uvědomil, že brýle se mu rozbily včera při střetu a od té chvíle je nemá, přesto vidí dobře.

„Další výhoda,“ usmál se sám na sebe do zrcadla a odešel do pokoje. Hodil na sebe čisté věci a zvenku uslyšel, že jeho příbuzní právě odjeli.

„Tak dneska bych si mohl ještě jednou zajít na Příčnou ulici a sehnat si nějaké knihy o černé magii, protože v bílé magii je poměrně málo kleteb, které vyřadí soupeře ze hry. A pokud se zamíchám do další podobné šlamastiky jako včera, pak se mi bude hodit nějaká ta znalost černé magie.“

Oblékl na sebe nějaké slušné oblečení, hůlku si schoval za pas a překryl ji delším tričkem. Vzal si nějaké peníze, zabezpečil dům jednoduchým kouzlem a odmával si kouzelnický autobus.

Když se dostal do Příčné ulice, zamířil do Olivanderova krámku, kde si chtěl pořídit nějaké pouzdro na hůlku.

„Dobrý den.“Pozdravil Harry.

„Dobrý, pane Pottere,“ odpověděl malý pan Olivander, který právě vyšel z kumbálu za pultem.

„Nemáte nějaké dobré pouzdro na hůlku?“ zeptal se Harry.

„Jistěže mám, teďka mi ho přivezli z Rumunska. Je chráněné proti přivolání, takže vaše hůlka bude pořád v bezpečí, navíc hůlku budete moct vyndat jenom vy a nejlepší na konec. Pokud budete chtít, tak dokáže být pouzdro s hůlkou neviditelné, takže zcela dokonalé pro plesy, kde chcete mít hůlku u sebe, ale nechcete, aby všichni viděli, že je v náprsní kapse,“ rozvykládal se vášnivě pan Olivander.

„Přesně něco takového jsem chtěl sehnat, jako kdybyste mi četl myšlenky,“ usmál se Harry.

„Dělá to přesně třicet pět galeonů,“ pověděl starší pán a vytahoval pouzdro na hůlku zpod pultu.

Harry zaplatil a hned si připnul pouzdro na předloktí. Zastrčil hůlku a myslel na to, že chce, aby byla neviditelná. Během dvou vteřin se tak stalo, přesto pořád cítil, že má hůlku pořád po ruce. Ještě jednou složil panu Olivanderovi nadšený kompliment, rozloučil se a odešel z krámku.

Zamířil přímo do knihkupectví, kde nenápadně pozdravil a bez čekání na odezvu zašel do vysokých regálů plných knih.

Přešel hned k černé magii, vybral si hlavně knihy, kde se učí černá magie, ne kde je jenom poučení o ní. Do košíku si dal asi devět knih a přešel k bílé magii, kde si dokoupil další knihy k základům této magie. Zaplatil všechny knihy a vyšel z krámku.

„Pokud chci ale pořádné knihy o Černé magii, tak bych měl jít do Obrtlé ulice. U Borgina a Burgese se určitě najde nějaké pěkné počtení,“ napadlo ho, jenže ještě než odešel z knihkupectví, tak si změnil tvář na třicetiletého menšího chlapa s mírným porostem vousů po tváři. Neváhal a vyšel směr Obrtlá ulice.

V Obrtlé ulici na každém rohu stál překupník a každý nabízel jiný padělek. Přešel tu nejhorší část Obrtlé bez jediného zastavení a došel ke krámku Borgina a Burgese.

Vešel se zazvoněním zvonku.

U pultu se objevil zkrabatělý muž, který se netvářil ani trochu pěkně. Neměl rád nové zákazníky, protože nevěřil nikomu natož novým lidem.

„Co chceš?“ řekl zostra Burges.

„Retrus.“ začal Harry okamžitě dusit Burgese, aniž by si ten uvědomil, odkud útočník tasil hůlku.

„Budeš se mnou jednat slušně a nebudeš se mě snažit ošidit, protože jinak nebudu váhat,“ řekl ostrým syčivým hlasem Harry a trošku kletbu zesílil, aby dokázal, že to myslí vážně. Chvilku ho nechal podusit a pak kletbu zrušil.

Burges spadl na zem s chrčivým dechem a snažil se nadechnout. Harry mezitím schoval hůlku, když se nedíval.

„Ano, pane, co si budete přát?“ zeptal se ne příjemně, ale už tam slyšel nějakou pokoru.

„Ukažte mi ty nejlepší knihy o černé magii, co máte, klidně i základy, aspoň si rozšířím obzory slabších kleteb,“ řekl nevzrušeně.

„Hned to tady máte, zatím se podívejte po krámě,“ nabídl mu obchodník a zašel za roh pro knihy.

Harry procházel vitríny, které ukazovaly samé různé nechutné části těl zvířat do lektvarů. Nějaké zbraně, což ho moc nezajímalo. Jenže dokud si nevšiml v rohu jedné menší vitrínky pro menší dýku. Vzal si ji do ruky a přečetl si, co k ní bylo napsáno.

„Tato dýka je magický předmět, který dokáže zabít upíra, ať už ho bodnete kamkoli, stejně se stane i u vlkodlaků.“

Vzal si tu dýku a šel k pultu, kde už byl kupa knih o černé magii. „Tuhle dýku si vezmu určitě. Mohla by se mi hodit,“ usoudil nahlas.

Burges jenom pokýval mírně hlavou a dal jí bokem. Harry procházel jednu knihu za druhou a pročítal si obsah. Většina knih byla doopravdy na úrovni, jejich kvalita se ovšem projevila i na ceně.

„Takže těchto deset knih a tu dýku, což dohromady činní tisíc sto galeonů,“ řekl obchodník klidně.

„Řekněte mi váš účet a já vám ty peníze na něj převedu za chvilku u Gringottových, ale ne tisíc sto ale tisíc, protože přirážku si účtovat opravdu nechci,“ řekl nevzrušeně.

„Dobře, převeďte to na účet Borgina a Burgese šedesát šest, ale protože nejste stálý zákazník, chci neporušitelný slib,“ řekl nekompromisně.

Harry s ním uzavřel neporušitelný slib a odešel do banky to všechno zaplatit. Věci, co právě koupil, si dal do bezedného košíku, co měl z knihkupectví.

O dvě hodiny později byl doma v Kvikálkově. Měl vše zaplaceno a vybral si pět set galeonů do měšce, aby měl u sebe nějaké peníze.

Vybalil si do poličky s knihami své nové věci a šel hned do sklepa. Jedním mávnutím hůlky posunul všechno harampádí na jednu stranu sklepa, takže získal velké množství prostoru. Zabezpečil sklep tak, aby z něho nevycházely žádné zvuky. Přeměnil starý věšák na kabáty na dřevěnou figurínu. Pak odešel nahoru a vytáhl si Lexikon upírských kouzel. Podíval se na další kouzlo.

„Dertos- smrtící kletba.“ Opět byl rozepsán přesný pohyb rukou ale žádná teorie.

Harry znovu přeměnil knihu na myš a zkoušel kletbu. Sice se mu už na desátý pokus povedlo vyslat kletbu, jenže myš vždycky žila. Pokusil se dát do kletby více síly, ale pořád bez výsledku.

Když se po hodině pořád nic nezměnilo, tak si vzal knihu se základy černé magie a šel sklepa. Přečetl první kouzlo a naučil se k němu teorii.

Už chtěl začít zkoušet kouzlo, když se otevřely dveře do sklepa a vešel černovlasý muž. Měl na sobě hábit a vypadal velmi mocně, nebo to tak aspoň Harry cítil.

„Kdo jste a co chcete?“ zeptal se Harry ostře, přesto ne podrážděně. Hůlku měl v pohotovostní pozici, čistě pro jistotu.

„Jsem Frenz, nejstarší upír rodu Rotnů a potřebuji si s tebou v klidu promluvit,“ řekl neutrálním hlasem, ze kterého se nedalo nic vyčíst.

„Pokud sklopím hůlku, tak přijdu o jedinou výhodu, kterou mám. Radši budu opatrný, nechci zdechnout jenom kvůli tomu, že jsem někomu slepě uvěřil.“

„Dobrá mluvte,“ vyzval ho.

„Nešlo by to jinde? Kde bychom si mohli sednout?“ zeptal se klidně upír.

„Nešlo, protože upírům nevěřím stejně, jako nevěřím všem, které neznám,“ odpověděl pevně Harry.

„Děláš dobře, ale bude tě bolet ruka a já potřebuju, abys mě pořadně poslouchal. Certe.“ Hůlka mu vyletěla z ruky a on přišel o jedinou výhodu.

„Amnes! Dertos!“ nečekal Harry na nic. Nevěděl, nakolik bude smrtící kletba účinná, ale musel to aspoň zkusit. Upír jenom stál a těsně před tím, než měly do něho kletby narazit, tak je vstřebal jakoby do ruky. Harry na to hleděl jako na zázrak. Až po chvilce si uvědomil, že upíři umí vstřebat kouzla, pokud mají cit, ale je to značně náročné na magické jádro.

„Prosím, chci si jenom promluvit, než na mě začneš pálit ty samé kletby jednu za druhou,“ promluvil Frenz.

Harry tušil, že je teď v nevýhodě a nechtěl riskovat, tak jenom mírně přikývl. Frenz vytáhl hůlku, vyčaroval dvě židle a sedl si na jednu z nich. Počkal, až se Harry také usadí a začal mluvit:

„Takže nevím, jestli si slyšel o rodu Rotnů …“

„Ano, je to nejstarší doložený rod upírů a vlastní svitek na uchování čerstvé krve,“ přerušil ho Harry.

„Přesně tak, ale začnu od začátku. Všechny rody žily v klidu, jenže rod Sedretů chtěl být nejstarší, tak začal vést války s naším rodem. Náš rod potřebuje nutně posilu, ale máme jenom tři upírky a těm se nelíbí žádný z upírů v rodu. Bohužel nikoho nového vzít nechceme, protože většina upírů je slabá a jenom by táhli náš rod ke dnu. Proto jsem tady, ty bys dokázal posílit náš rod a já ti chci nabídnout místo v našem rodě.“

„Je to minimálně cenná nabídka,“ uznal Harry, „ale co mi můžete nabídnout kromě rodiny, protože já rodinu ztratím tím, že se prozradím jako upír a navíc se vrhnu do války rodů.“

„Naučíme tě všemu, co budeš chtít a co budeme moct zaopatřit s tím, že ti budeme ještě shánět krev, dokud nebudeš dostatečně silný si ji zaopatřit sám,“ řekl mu Frenz.

„To je dobrá nabídka a já ji přijímám,“ odpověděl Harry, který tušil, že kdyby nepřijal, jeho okolí časem zjistí, že je upír, a pak nebude mít nic.

„Skvěle, budeš vítanou posilou, to mi věř, ale teď musíme co nejrychleji odejít, protože do hodiny tady podle našich zdrojů bude rod Sedretů, aby se tě zbavili, pokud ses přidal na naši stranu nebo tě přetáhli na tu svoji,“ prozradil Frenz a tím Harrymu naznačil, že by si měl jít co nejrychleji sbalit. Vrátil mu jeho hůlku a on už na nic nečekal.

Jen co došel do pokoje, tak řekl: „Balit!“

Všechno se mu naskládalo do kufru a on se podíval na ty dva vlkodlaky. Přešel k jednomu z nich a s chutí se zahryzl. Pil co nejrychleji to šlo a během chvíle se do druhého vlkodlaka zakousl Frenz. Za tři minuty měli vysáté oba vlkodlaky a byli plni sil.

„Jak se dostaneme do sídla rodu Rotnů?“ zeptal se Harry.

Frenz vzal ze stolu brk a vyřkl: „Portus.“ Brk fialově zazářil. „Chytni se ho na tři! Jedna…dvě…tři,“ odpočítal Frenz.

Harry cítil pořádný tlak, ale nepustil se. Všechno se s ním točilo. Než si stačil zvyknout na ten pocit, byl uprostřed nějaké haly a mířilo na něho asi dvacet rukou a další tři hůlky. Jakmile ale uviděl, kdo je s ním, tak sklopili ruky i hůlky.

„Tak se ti to povedlo,“ řekl nějaký muž.

„Ano,“ odpověděl stroze.

„Harry, pak ti všechny představím, ale teď pojď se mnou do mojí kanceláře, musíme si promluvit a vsadím na to, že i ty máš hodně otázek,“ odvedl ho z haly, kterou si nestihl ani prohlédnout.

Byla ale obrovská s velkými obrazy na stěnách, které popisovaly jakoby historii upírů. Frenz ho vedl přes dlouhou chodbu, kde na každou stranu byli nějaké dveře a mezi nimi podstavce s honosnými vázami, zbraněmi nebo dokonce šperky. Nestíhal si všechno prohlídnout, když v tom Frenz zabočil do jedněch dveří a on objevil asi v jeho kanceláři.

Po obou stranách stěn byla knihovna, ze které dýchala historie. Na stropě byla barevná freska s andělem, která se mu velmi líbila. Naproti němu byl pracovní stůl z velmi starého dřeva. Usoudil to podle toho, jak byl nahnědlý. Za stolem už seděl v honosné polstrované židli Frenz a za sebou měl okno, přes které šlo vidět na rozsáhlé pozemky. Zdálo se mu, že zahlédl i jezero. Sedl si do jedné ze dvou ručně vyřezávaných židlí, protože jinak takhle nádherně nešlo dřevo zpracovat.

„Tak se začni ptát,“ dal mu tu možnost Frenz.

„Kolik vám je? Povedla se mi ta smrtící kletba? Patříte taky mezi těch sedm procent upírů, kteří mají magické jádro nezmutované? Kolik takových ještě je kromě těch třech, co na mě v hale mířili hůlkami?“ zeptal se aspoň na ty otázky, na které si vzpomněl.

„Je mi asi devět set let a jsem nejstarší upír v téhle zemi, přesto žije i starší, ale o něm až někdy jindy. Smrtící kletba se ti nepovedla, až tě budu učit upírskou magii, tak ti vysvětlím, proč ne. Ano, patřím mezi takzvanou sedmičku - sedmiprocentní. V našem rodě jich je nejvíce ze všech upírských rodů, protože takovým nabízíme nejčastěji možnost vstoupit do rodu. V našem rodu jsme čtyři a teďka i ty, proto budeš velmi vítaná posila,“ odpověděl.

„Takže teď ti něco vysvětlím. V našem rodu Rotnů je každý zaměřen na něco. A protože chceme rod Sedretů porazit, tak z tebe uděláme hlavní zbraň, dá-li se to tak říct. Každý z našeho rodu tě naučí to, co umí nejlépe, pokud by ses chtěl naučit něco, co neumí ani trochu nikdo z nás, tak se ti pokusíme někoho sehnat. Souhlasíš s tím, že z tebe uděláme něco jako zbraň, která nám pomůže vyhrát válku rodu?“ zeptal se a nešlo přeslechnout hodně napjatý tón.

„Pokud to bude za cenu toho, že se ze mě pokusíte udělat něco jako nejlepšího z vás, pak souhlasím,“ kývl Harry.

„Dobrá, teďka další věc - až bude další úplněk, což je až za měsíc, tak tě přijmeme pomocí rituálu do rodu Rotnů. Od teďka si učeň rodu a musíš se učit, takže ti zakazuji jakkoli kontaktovat někoho z dřívějšího života a řekl bych, že to tak asi bude lepší. Dále nesmíš opustit pozemky sídla a měl bys vědět, že díky tomu, že dokážeme uchovat krev čerstvou, ti začne i fyzická kondice, protože ta tě sice vyčerpá, ale budeš mít po ruce vždy čerstvou krev, takže se nemusíš bát,“ řekl nesmlouvavě Frenz.

„Bude lepší, když si budou myslet, že mě někdo unesl, než kdyby věděli, že jsem upír,“ uznal i Harry.

„Teďka pojď do konferenční místnosti, kde se řeší většina problémů a dalších důležitých věcí, tam tě seznámím s ostatními z rodu. Musíš přece znát ty, kteří tě budou vzdělávat,“ usmál se.

„Takže to budu mít i rozvrh?“ zeptal se Harry úzkostlivě.

„Už to tak vypadá,“ ušklíbl se Frenz.

Vyšli z kanceláře a šli snad přes celý dům nebo spíš vilu. Všechno bylo honosně vybaveno. Nechyběla ani mudlovská technologie. Umění bylo na každém rohu a všechny věci zažily povětšinou kus dávné minulosti.

Přešel chodbou do obrovské haly, která byla něco jako prosklená kopule. Svítilo sem jakoby sluneční světlo, ale Harry tušil, že to bude spíše nějak začarované. Obrovské mramorové schody, po kterých vystoupali nahoru, je zavedly přímo do místnosti, která vypadala jako senát, co zahlédl v mudlovských zprávách, akorát že na nejnižším místě byl ten, kdo zrovna přišel dveřmi. Strop tvořily svíce, které to vše osvětlovaly.

Jen co vešel, stál asi před zbytkem rodu Rotnů. Najednou mu přišlo, že je takový bezvýznamný, ani nevěděl proč.

„Dobře, tak začneme s představováním,“ žekl Frenz.

„Tohle je Harry Potter neboli chlapec, který přežil,“ představil ho nejstarší upír.

„Čau, mlaďochu, konečně začne nějaká zábava, protože tady se neumí nikdo bavit, ale jak se tak dívám, ty to máš určitě v krvi,“ řekl přibližně dvacetiletý muž s dlouhými rozpuštěnými vlasy a jeho oči jiskrně plály, podle čehož si Harry domyslel, že to bude nějaký vtipálek.

„Tak tohle je Holder a bude tě učit pohlcovat kouzla, protože on jediný dokáže pohltit snad všechny,“ představil ho Frenz a oni dva si podali ruku.

„Jinak já tě budu učit magii upírů, jejich dějiny a zvyky a možná by neškodilo, když tě naučím jejich jazyk,“ usmál se Frenz.

Harrymu se na tváři objevila zděšená grimasa, jenže neměl na výběr. Co řekli, musel teďka dělat jako učeň.

Možná to nebude taková nuda, když uvážím, že mě vlastně to učení bavilo -  teda aspoň to, co jsem se učil u příbuzných sám.“

„Já jsem Etrin, patřím také mezi sedmičku a budu tě učit přeměňování, černou magii, pravděpodobně zaklinačství a Runy, které jsou u upírů poměrně hodně používané,“ představila se upírka s krásnýma modrýma očima. Měla uhelnaté, lehce vlnité vlasy a sexy postavu, ze které vyzařovala mrštnost.

„Thomas jméno mé, taky patřím mezi sedmičku a budu tě učit bílou magii, matoucí kouzla, popřípadě lektvary, když budeš chtít,“ usmál se hnědovlasý, sympatický kluk.

„Čau, jsem Teff, nepatřím mezi sedmičku a budu tě mít na boj s mečem a fyzičku,“ zarecitoval s úsměvem blonďák, který měl skoro dva metry a pořádně svalnatou postavu.

„Jsem Ralf, budu tě učit nitrobranu a meditaci,“ řekl nenápadný, přibližně devatenáctiletý muž.

„Meditace je velmi těžká, zkoušel jsem to, ale moc mi nešla,“ přiznal Harry nahlas.

„Když nemáš učitele, tak rozhodně je,“ odpověděl Ralf.

„A poslední, kdo tě bude učit nerozpit, jsem já, Gerd, taktéž tě naučím maskování, aby ses dokázal dostat ke kořisti na jeden metr.“

„Kdykoli se můžeš zeptat kohokoli na tvé otázky a my se ti nějak pokusíme odpovědět. Budeš se učit i další předměty, ale máš toho už teď dost. Až budeš něco zvládat, tak ti něco ještě přihodíme,“ usmál se Frenz.

„Jinak teďka si se mnou dáš upírskou magii, protože ta bude asi nejtěžší předmět, co se budeš učit. Přesuneme se vedle do učebny,“ navrhl Frenz a odešli přes jedny dveře v rohu, které Harry přehlédl.

V učebně byly terče, figuríny, a dokonce i klec s živým vlkodlakem.

„Co všechno víš o magii upírů?“ zeptal se Frenz.

„Je to velmi stará a těžká magie, nepoužívá se k ní hůlka, ale jenom ruka, přesněji levá, protože pravou většina upírů potřebuje na držení zbraně. Většina upírů se ji učí strašně dlouho, protože její taje jsou těžké k odhalení. Umím jedno kouzlo a to Amnes a u kletby Dertos mi už vyjde z ruky paprsek,“ řekl Harry.

„Ano, upíří magie je těžká a má hodně tajů, proto se učí tak pomalu, avšak pokud máš učitele, který prošel tím vším, tak ti dokáže pomoct přesně tak, jak potřebuješ. Například u kletby Dertos musíš odhadnout přesně dávku magie, kterou vložíš do kouzla. Abych to přirovnal k nějakému kouzlu, tak asi k ničícímu kouzlu Bombarda. Teď si to zkus,“ řekl Frenz a mávnutím hůlky na něho pustil vlkodlaka.

Harryho to překvapilo, ale byl naučený na nečekané věci reagovat poměrně klidně. Napřáhl ruku, pořádně se soustředil a vyřkl: „Dertos.“ Z ruky mu vyletěl proud rudého světla, který trefil vlkodlaka do boku, přesto se svalil k zemi mrtev.

„Hned napoprvé, to si mě překvapil,“ pokýval uznale hlavou Frenz.

„Jak to, že ten vlkodlak byl přeměněný?“ udivilo Harryho.

„Protože je to zvláštní druh, který žije v nadmořských výškách a hlavně hustých lesích, je přeměněn do své vlkodlačí podoby pořád. Upíři mu říkají Lycant udes, protože udes znamená otravný,“ zasmál se tomu Frenz a k němu se přidal i Harry.

Když se zklidnili, tak konečně pokračovali.

„Takže další kletbou, kterou tě naučím, je Lacanium. Zabije vlkodlaka bez jediné újmy, takže se můžeš nakrmit. Velmi užitečná kletba,“ prozradil tajemně Frenz.

 Harry tu kletbu zkoušel už pět minut a pořád se mu nedařilo vyslat ani paprsek.

„Když ti nejde vyslat z ruky ani paprsek u upírské magie, znamená to špatný pohyb rukou nebo špatná výslovnost. Vyslovuješ ho dobře, ale tvůj pohyb je zbytečně moc krátký, zkus trošku protáhnout tu smyčku,“ upozornil ho.

Harry to zkusil ještě třikrát bez jediného výsledku, ale pak se mu to konečně povedlo. Vyslal zelený paprsek, který trefil figurínu, a ta se zakymácela.

„Povedla se mi ta kletba nebo ne?“

„Ano, protože se figurína zakymácela, ale propříště tam zkus dat ještě o trošinku víc síly,“ odpověděl Frenz.

„Poslední kouzlo, co tě naučím, je Magiko. Tohle kouzlo zbaví kouzelníka moci. Záleží jenom na síle tvého kouzla a na velikosti magického jádra kouzelníka. Tohle kouzlo budeš zkoušet přímo na mně a já ho nebudu pohlcovat,“ prozradil mu velmi užitečné kouzlo.

Na druhý pokus se mu podařilo vyslat už paprsek, ale když to narazilo do Frenze, tak ten kouzlil zcela normálně.

„Neboj se tam do toho dát hodně magie, v tomhle kouzlu platí, čím víc do toho dáš tím lépe,“ řekl Frenz.

Harry se začal soustředit, chvilku počkal, než ucítí tu pravou chvíli a pak vyslal: „Magiko.“

Z ruky mu vyšel žlutý paprsek, který trefil Frenze přímo do hrudi ze vzdálenosti tří metrů, ten se zakymácel pod sílou kouzla. Harry najednou cítil velký úbytek síly a spadl vysílením na zem.

Během chvilky se Frenz vzpamatoval a vzal do ruky hůlku, zamával jí a řekl: „Accio krev.“ Jenže až po vyzkoušení kouzla cítil, že to nefunguje. Došlo mu, že je pořád pod vlivem Harryho kouzla, které ho sám učil.

„Efrt.“

Provedl složité zamávaní rukou a za chvilku přiletěla baňka naplněná rudou tekutinou. Odšrouboval ji a vylil ji Harrymu do úst. Jakmile byl celý flakónek krve vyprázdněn, Harry se probudil.

„Co se děje?“ zeptal se trochu nechápavě.

„Přehnal si to se sílou kouzla, a protože si už před tím byl poměrně hodně vyčerpaný, tak jsi omdlel. Teďka si pojď sednout,“ odpověděl Frenz a dovedl ho ke stolku, který byl v rohu.

Chvilku mlčky seděli a pak Frenz řekl:

„Takže teďka si odpočineš a počkáme, dokud tvoje tělo zcela nevstřebá energii z krve. Během toho ti něco povím o upírech, jejich schopnostech a fyziologii.“

„Já ale už všechno vím z knih, co jsem si sehnal v knihkupectví.“

„Všechno nevíš nikdy, to zaprvé. Zadruhé hodně tajemství si upíři chrání, takže o nich kromě nás upírů nikdo neví, a dále některé rody ví něco, co jiné rody ne, proto vzniknou kolikrát rodové války. Víš například o tom, že při krmení vpouštíš tvými zuby do oběti enzym, který ji drží uspanou? Nebo víš, že upír jde zabít jenom bodnutím z boku mezi čtvrté a páté žebro hrudního koše?“ prohlásil Frenz docela dost naštvaně.

„Nevím,“ uznal Harry pokorně.

„Tak mlč a poslouchej! První upír vznikl tak, že jeden kouzelník míchal geny zvířat a lidí, jenže když začal míchat geny kouzelných zvířat, tak to způsobilo neobvyklou mutaci. Tak vznikli upíři, vlkodlaci a trošku jiným způsobem i metamorfomágové. Upír má schopnost silné regenerace, jenže ta je spuštěna buď krmením anebo úmyslným spuštěním, ale to umí jenom hrstka upírů, protože naučit se tohle ovládat chce velké cítění a většina upírů pro to nemá potřebnou literaturu,“ prozradil Frenz.

„Upíři mají mnoho schopnosti, ale jsou třeba alergičtí na většinu bylin, takže lektvary pro ně jsou skoro zakázané ovoce. Pokud vyjdou v den jarního slunovratu na měsíční světlo, tak je to zabije stejně jako slunce, a tohle platí i pro nás, kteří patříme mezi sedmičku, tak si to dobře zapamatuj.

Upíři velmi rádi patří mezi smetánku, takže náš rod se účastní ministerských akcí a podobně. Málo lidí z ministerstva ale ví, co jsme opravdu zač, a pokud by měli nějaké námitky, dlouho žít nebudou. Proto mlčí.

Pokud víš, hodně upírů se přidalo k Voldemortovi, ale jenom proto, že jim nabídl nový rod. Existuje mnoho rodů, ale většina přijímá upíry zřídkakdy. Samotný upír má o dost nebezpečnější život, málokterý samostatný upír se dožije více než dvaceti let. Se vstupem do rodu se často stane, že vznikne pouto na telepatické úrovni mezi dalšími jeho příbuznými,“ prozrazoval mu další neuvěřitelné informace Frenz.

„Frenzi, mám otázku. Četl jsem, že upíři mají velkou fyzickou zdatnost, ale my, jako ti, co patříme mezi sedmičku, ji nemáme. Jak se máme ale vyrovnat těm ostatním?“ nedalo to Harrymu.

„Ano, to je pravda, ale nevíš, že když během vývoje, kterým například teď procházíš, fyzicky makáš, tak se zvyšuje nejen tvá magická odolnost ale i fyzička, takže pokud teďka začneš posilovat a běhat, tak se můžeš aspoň vyrovnat ostatním.

Další důležitá věc, co bys měl vědět, je, že pokud je válka dvou rodů, tak žádný jiný rod do toho nesmí vstupovat ani jim jakkoli pomáhat. Možná tě to překvapí, ale s rodem Sedretů jsme ve válce pět let, a na naší straně zemřeli dva upíři, z toho jeden nedávno, a na jejich straně jenom jeden. Protože velmi mnoho upírů je vyrovnaných, i když mají odlišné schopnosti, zabít jiného upíra není tak jednoduché.“

Harryho nepřestalo překvapovat, co všechno se o upírech dozvídal.

„Pane, rád bych si poslechl další upírské taje, ale už se cítím fit, takže bychom mohli jít zkoušet další kouzla,“ navrhl Harry.

„Dobrá, naučím tě ještě další tři kouzla a pak tě předám Etrin, která tě chce co nejdříve začít učit, protože za chvilku začíná turnaj duelů a musíš se na to připravit, neboť jsi přihlášen. Bude to jeden ze způsobů, jak získáš zkušenosti, i když to bude s kouzelníky,“ řekl mu Frenz nevzrušeně a Harry jenom hleděl, že ho informují až jako posledního, i když on byl ten, koho se to týkalo.

„A to mi říkáte jenom tak?“ reagoval Harry docela podrážděně.

„Ano, nikdo od tebe nic neočekává, jenom chceme, abys nasbíral zkušenosti. Navíc to je turnaj duelů dospělých kouzelníků, takže to bude o to těžší,“ usmál se Frenz jeho neustále více překvapenému výrazu, který se měnil na zděšený.

„Teď se ale už soustřeď na další kouzlo, které se vyvolá formulí Flartes. Poměrně hodně těžké kouzlo, velmi používané a účinné. Na dlani se ti objeví ohnivá koule a tu můžeš po komkoli hodit.  Je to velmi silné kouzlo, které dokáže lehce zabít, proto je mezi upíry tak rozšířené.“ Frenz mu vysvětlil vše, co by měl k tomu vědět, a řekl mu i o štítu z bílé magie, který tuhle ohnivou kouli zastaví.

„Flartes! Flartes! Flartes! Flartes!“

Ani jednou se mu nepodařilo zhmotnit ohnivou kouli. Znovu se zeptal Frenze, jestli má správný pohyb ruky a správnou výslovnost. Ten mu řekl, že v tom chyba nebude, ať to ještě zkusí a jenom se více soustředí.

Harry se tedy více soustředil, počkal, až ucítí tu pravou chvíli a pak vyslovil:

„Flartes!“

Na ruce se mu objevila ohnivá koule, která byla asi o rozměrech tenisového míčku.

„Zkus přidat trošku více síly,“ poradil mu Frenz.

Harry přidal a v ruce se mu objevila koule, která byla tak dvakrát větší než ta, která tam byla před chvilkou. Na nic už nečekal a hodil ji po figuríně. Jakmile ohnivá koule narazila do figuríny, doslova ji nechala explodovat. Další figuríny po obou stranách byly také zničeny. Harry se musel skrčit, protože třísky lítaly všude kolem.

„No ty vole, to je síla,“ neodpustil si Harry.

„Už chápeš, proč je tak oblíbené?“ zasmál se vesele Frenz.

„Další, co tě naučím, je štít proti ohnivým kouzlům upírů. Je taky poměrně dost náročný. Formule zní Kartos,“ pověděl a ukázal mu přesný pohyb rukou, který Harry hned zopakoval.

Tenhle štít mu vůbec nešel, zkoušel to už snad podesáté, ale pořád nic, co by se dalo označit za štít.

„Zkus se na ten štít soustředit, jako kdyby si ho chtěl udržet stejně, jak jsi měl na ruce ohnivou kouli a chtěl jsi ji udržet nebo zvětšit,“ přirovnal to Frenz klidně.

Hned na další pokus se to Harrymu povedlo. Pokusil se ten oranžový štít posilnit, což taky dokázal tím, že přidal na síle kouzla a štít nabyl ještě sytější barvy.

„Dobře, teďka na tebe sešlu ohnivou kouli, tak se soustřeď,“ upozornil ho Frenz a taky na nic nečekal. Seslal na něho jednu ohnivou kouli, ale jakmile se jenom do štítu neškodně vpila, tak začal sesílat jednu ohnivou kouli za druhou. Harry se začal soustředit o to víc, protože začal cítit velmi silný tlak na štít a taky pociťoval, jak mu ubývají síly. Ještě chvilku na něho Frenz sesílal ohnivé koule ve strašně rychlém sledu, ale když to vypadalo, že štít neprorazí, přestal.

„Dobrá práce, Harry,“ uznal jeho učitel.

„Díky, ale docela mě to zmohlo,“ přiznal.

„To je dobře, protože potřebuješ vědět, jak náročné je držet štít pod silným náporem.“

„Neměl byste ještě trochu krve?“ neodpustil si tuhle otázku Harry.

„Ještě jedno kouzlo a pak ti dám další baňku s krví,“ odpověděl Frenz.

„Teď se ale soustřeď! U téhle kapitoly zůstaneme poměrně dlouho. Jsou to ohnivá kouzla, kterých je v magii upíru mnoho. Ohnivý šíp se vytvoří formulkou Flarus, abys věděl, Flar je oheň a us je šíp, a u předchozího kouzla tes znamená v překladu koule,“ poučil ho a ukázal mu přesný pohyb rukou, jaký je na kouzlo potřeba.

Harrymu se kouzlo povedlo asi na dvanáctý pokus, kdy trefil figurínu přímo do srdce. Figurína stála, jak měla, ale v srdci měla asi deseticentimetrovou díru.

Frenz přivolal další dvě baňky s krví. Jednu dal Harrymu vypít a počkal, až dopije.

„Tuhle máš na trénink s Etrin, za chvilku přijde, zajdu pro ni. Ty si odpočiň, protože se vsadím, že ta tě dřív jak po třech hodinách nepustí,“ ušklíbl se nejstarší upír a odešel.

Harry přešel ke stolu a sedl si. Nepřemýšlel nad ničím, jenom nechal myšlenky plavat a vstřebával sílu z krve, kterou před chvíli dopil. Očima sledoval baňku s rudou krví, která stála uprostřed stolu.

Čekal asi deset minut, než se otevřely dveře a vešla Etrin.

„Čau mladej, tak jdem na to ne?“ usmála se zvesela.

„Stejnak nemám na výběr,“ odpověděl klidně.

„Takže začneme černou magií, zkoušel jsi někdy aspoň základy nebo ne?“ ignorovala jeho pesimistické řeči.

„Ano, sehnal jsem si učebnice a i docela kvalitní knihy, ale bohužel jsem neměl moc času se z nich něco naučit,“ odpověděl.

„Dobrá, začneme od začátku a pomalinku tě budu učit jednu kletbu za druhou. Půjde to rychle, protože jakmile víš, co máš dělat, a já tě upozorním, kde děláš chybu, tak bychom se dneska mohli naučit opravdu hodně nepěkných kleteb,“ ušklíbla se Etrin.

Učila ho jednu kletbu za druhou, vždy mu k ní řekla štít, který ho před ní ochrání. V jakých situacích se nejčastěji používá a naučila ho, jak ji seslat. Většinou do pátého pokusu se mu kletba podařila seslat.

Obvykle to byly opravdu kletby, které nebyly až tak hrozivé. Nejhorší kletba dokázala urvat nějakou končetinu a pak tu byla ještě jedna, která způsobila zmizení uší, takže kouzelník přišel o sluch, navíc silně krvácel po obou stranách hlavy. Nepěkné kouzlo, když si ho vyzkoušel na opici, kterou vyčarovala Etrin.

Cvičili asi dvě a půl hodiny černou magii. Naučil se více kouzel než snad za celý půlrok v obraně proti černé magii. Když už se nedokázal soustředit, tak mu Etrin dovolila vypít krev a odpočinout si.

„Kdy začíná ten turnaj?“Zeptal se Harry.

„Frenz neumí držet jazyk za zuby, starouš jeden…“ neodpustila si Etrin.

„Přibližně za měsíc a půl, 15. září. Je to v Bradavicích na famfrpálovém hřišti. Hraje se o pět tisíc galeonů a pořádá to ministerstvo, aby si hlavně udobřilo lidi. Tvrdí ale, aby děti v Bradavicích viděly opravdové souboje, protože se tam tenhle rok vyučují prvním rokem.“

Harrymu najednou přišlo líto, že nemůže být jako ostatní. I když věděl, že i jako kouzelník se lišil od ostatních. Přišlo mu, že je sám, přestože to nebyla pravda.

„Dobrá, myslím, že bychom se už mohli pustit do přeměňování, protože do Bradavic nemůžeš nekráčet jako Harry Potter, takže se budeš muset naučit bezvadně přeměňování.“

Další dvě hodiny do něho hustila kouzla na změnu vzhledu, takže ke konci si už uměl zcela změnit vzhled. Jenže byl tak unavený, že myslel, že ani nedojde do svého nového pokoje.

Cestou do pokoje skoro nevnímal. Šel dokonce tak pomalu, že než přešel chodbu, tak Etrin si stihla odběhnout pro jeho krev, aby doplnil síly. Když došli do jeho pokoje, tak sebou Harry hodil do měkké postele s nebesy. Hned, co mu Etrin nabídla krev, tak ji od ní s radostí přijal a vypil ji dřív, než stihlo uběhnout šedesát sekund. Pak na nic nečekal, svalil se do postele a už byl v krajině snů.

NAPIŠTE PROSÍM, ASPON KRÁTKÝ KOMENT CO SE VÁM LÍÍBILO NEBO NE! Gideon

 

Poslední komentáře
17.05.2011 19:38:16: wow je to nádherné moc se mi to líbí
24.02.2010 20:01:03: Super a senza. Musím si tě pochválit, protože někteří se na psaní kvalitní povídky přímo vyserou a p...
27.01.2010 23:11:36: super moc se mi to líbí těším se na další kapitolu
06.01.2010 18:52:33: docela good jen by to chtělo další kapitoli